N a tele f o n u Dneska mi několikrát po sobě zavolá jeden můj milenec. Omylem stiskne tlačítko a spojí se se mnou, nevědomky. Na displeji vidím jeho číslo, odpovím, říkám haló, on energicky hovoří, ale ne se mnou. Slyším ho, když obědvá, když žádá denní menu v nějaké restauraci, když jde po ulici, když pracuje. Jeho bloudící hlas nakonec dospěje k mému uchu, vzdálený, ale rozpoznatelný, přítomný, nepřítomný. Mluví a směje se. Všechno to se mnou sdílí a neví o tom. Jsem doma, nemám žádný program. Celý den je mi zima, je zrovna ta část podzimu, kdy se ještě netopí, a proto si navléknu tlustý svetr a dávám vařit, skoro každou hodinu, vodu na čaj. Ani v posteli, třebaže jsem pod peřinou, mi prostěradlo nepředává žádné teplo, jako bych měla pod bosýma nohama jakýsi kárný plát. Pokaždé když zazvoní telefon, odpovím a říkám si, tentokrát chce snad opravdu mluvit se mnou. Jenže on mi nevolá, neslyší, jak ho zdravím, nezaregistruje to opakované, nechtěné spojení mezi námi. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519785