„Měl bys něco vědět, než se jeden druhému ztratíme z očí,“ napínala ho. „Abys nemyslel, jsme si fifty fifty. K našemu rozchodu vydatně přispěla i má nevěra,“ přiznávala se na oplátku nyní zase ona. Zprvu se domníval, že se přeslechl. „Ty a nevěrná?“ schválně se smíchem až zakuckal, ale hned na to nasadil správně tichý tón. „Kdyby to byla pravda, pochlubila by ses mnohem dřív,“ přitakával si bubnujícími prsty do stolu. Stále víc však na ni nevěřícně hleděl. On se jí totiž se svými nevěrami svěřoval rád, hlavně v době před rozvodem. Rád jí ukazoval svůj adresář, kdo mu konkrétně telefonuje. V paměti jeho mobilu se to jen hemžilo samými vzkazy žen, jasnými nabídkami ke schůzkám, u kterých vždy doplňoval den a hodinu. Všude mu ženy nadbíhají, čekají u dveří, když jde z práce, a vtáhnou ho do domu… „Ne, kdepak, nevydržela bys o své nevěře mlčet,“ přesvědčoval sám sebe. „Myslíš?“ pobaveně si ho také prohlížela. „No dobrá, možná teď v poslední době,“ zkoušel na ní vyzvídat. „To už jsem pořádně nechodil ani domů,“ připustil. „Kdepak v poslední době,“ kroutila hlavou. „Prosím tě a kdy?“ nechápal. „Buď tak laskavá a řekni, pochlub se!“ provokoval. „Vždyť ses v našem manželství bavila pouze tím, žes mě hlídala. Po mateřské tě nenapadlo nic jiného, než si najít práci v tom samém podniku, co já. Všude jsi za mnou lezla jak ocásek a já zase musel chodit všude s tebou, na nákupy, po návštěvách. A když jsem odmítl na tebe čekat u kadeřníka, přestala jsi tam chodit. Ani do lázní
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519773