„kvalitu“ a vono to pude líp a rychlejc. Jen prosím Vás mi věřte, že to dopíšu, neboť dopsat chci a musim. A že to vydáte Vy a ne „někdo jinej až někdy za pět let“ jak říkáte. Tak zlý to není.“33 Z odpovědi na další Zdenin dopis, kterou Voskovec odeslal začátkem srpna 1973, jsou zřejmé dvě věci: Voskovec skutečně od května na knize nepracoval, protože filmoval, ale zároveň se zbavil akutního pocitu viny: „Co do Stínu Mého Života, čili Knihy pro Škvorecké, Kříže Mých Beder, neboli Běd Mého Stařectví – jsem rád, že je o to furt zájem – vím, že to nelze natahovat do nekonečna, jak už mi začínáte připomínat, ale tak to je a tak to bude. Já to napíšu, až to napíšu. Najednou jsem se rozhod, že přestanu bejt pokornej a provinilej. Píšu, dyš můžu. Esli chcípnu, než to bude, tak nepocítím žádného bolu. Napsat to chci. Bude to, nebude to – vědí bohové. Línej nejsem, jenom divnej. Ale dělám. Asi je to ňáká konfliktní komplikovaná zpověď, nebo něco, co, aby vyšlo, musí bejt děláno obtížně. Nemůžu si pomoct. Až něco k světu budu mít, tak Vám to pošlu. Musíte se potit se mnou. Jinač to nemůžu říct. … Jedu na tejden či tak k moři zase a beru si stroj i prameny na knihu pro Vás i Pronárod.“34 Nakladatelům bylo přirozeně jasné, že s knihou zatím nemohou počítat. V katalogu na rok 1974 sice Stín svobody ještě nabízejí, ale s nepřehlédnutelnou poznámkou: „dosud jsme nevydali (...), autor se zapřísahá, že zbývajících padesát stránek dopíše do roka a do dne“ (Katalog 1974). V katalogu na rok 1975/76 už kniha není ani v nabídce, ani v seznamu připravovaných titulů. Místo toho je na předposlední stránce následující upozornění pro čtenáře: Nedotazujte se nás na osud pamětí Jiřího Voskovce STÍN SVOBODY. Autor na nich pracuje. Až dopíše, vydáme během dvou měsíců, a všem, kdož si objednali, knihu zašleme. Těm, kteří knihu zaplatili předem, jsme předplatné vykompensovali jinými tituly podle přání nebo jsme peníze vrátili. Jestliže jsme na někoho zapomněli, přihlašte se (Katalog 1975: 23). V katalogu na rok 1977–1978 píší nakladatelé pod titulkem NEPŘEHLÉDNĚTE!: „...Protože existují takové vis maior jako nemoc nebo nedostatek prostředků, může se stát, že nestačíme vydat všechny knihy v r. 1977. (...) Až dosud jsme slíbené knihy (s výjimkou Voskovce, ale to je právě vis maior) vždy vydali, a doufáme, že nám i v budoucnosti budete důvěřovat“ (Katalog 1977: 7).
33 Jiří Voskovec Zdeně Salivarové, 2. 5. 1973. Česko-americký výraz vorýrovat pochází z anglického to worry, tedy dělat si starosti. 34 Jiří Voskovec Zdeně Salivarové, 3. 8. 1973. Podobnou negativní zprávu najdeme i v krátkém dopise J. V. manželům Škvoreckým ze 4. 10. 1973: „Mezitím píšu knihu. Co napíšu, vyhodím a přepisuju. Ohromně se mi to nelíbí. Ale dopíšu to nebo puknu.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519760