odehráv at pom alu. Obyčejně trvá velmi dlouho, než je nějaký případ uzavřen.“ Nick a Tony se naráz zeptali: „Jak dlouho?“ „Může to trvat i rok,“ odpověděla Linda. Rok. Bylo to kraťoučké slovo, ale pro něj znamenalo nekonečně dlouhý čas: Vánoce. Jednadvacáté narozeniny. Léto. Příští školní rok, jeho poslední ročník. A po celou dobu se možná bude jeho život točit kolem tohohle? „To je absurdní,“ řekl Tony. „Já vím,“ souhlasila s ním Linda. „Je to ale zvlášť důležitý případ,“ pokračovala, „a tak udělám všechno, co bude v mých silách, aby se před velkou porotu dostal už v listopadu. Soud ale také dává obžalovanému čas, aby si najal právníka, udělal si vlastní šetření, sehnal nějaké experty. V případech, jako je ten váš, vstupuje do hry spousta proměnných.“ Vlastní šetření? Po čem by měl Josh — Raymond — vůbec pátrat? Linda pokračovala. „Měsíc nebo dva poté, co vzneseme obvinění, budeme mít jednání u soudu, kde já a obhájce obžalovaného probereme případ a pokusíme se navrhnout dohodu.“ Jistě. Dohoda o přiznání viny a trestu. „A pak by teda mohlo být po všem,“ řekl Tony. „Teoreticky mohlo,“ přisvědčila Sherie, „ale měli byste vědět, že to tak obvykle nebývá.“ „Já jsem myslel, že většina případů dohodou o přiznání viny a trestu končí,“ řekl Tony. „Moje žena je právnička.“ „Mnohé tak končí,“ potvrdila Linda. „Ale případy sexuálního napadení se dostávají až před soud častěji než ostatní. I tam někdy dojde k dohodě o přiznání viny a trestu, ale není to až tak obvyklé. Pokud se nám ale podaří pachatele usvědčit a dostane trest, se kterým budeme
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519677
spokojeni, pak se rozhodně budeme chtít vyhnout tomu, abyste musel vypovídat u soudu.“ Když Linda pronášela slova sexuální napadení, Nick znovu ucítil na tváři Sheriin pohled. Sledovala, jak na ně bude Nick reagovat. „Jste ochotný něco takového podstoupit, Nicku?“ Nick se obrátil na Lindu. „Cože?“ „Jste ochotný vypovídat u soudu?“ „Aha, ano,“ přisvědčil Nick. „Je důležité, abych to věděla, kdybyste nechtěl.“ Nick byl zmatený. Samozřejmě že nechtěl. „Copak nemusím?“ „No, když chcete mít soudní proces, tak musíte. Soudní proces se bez vás neobejde. Ale je to na vás. Pokud nebudete chtít vypovídat, udělám, co bude v mých silách, abych ho přiměla k aspoň částečnému přiznání viny. Jen potřebuji vědět, jak to vidíte vy.“ To ho zmátlo. Nevěděl, co říct. „Vaše jméno nebude ani pak zveřejněno,“ doplnila Sherie. „A teď ho nikdo nezná?“ zeptal se Tony. „Nezná,“ potvrdila Linda. „Podala jsem na to písemný návrh. Proto je v trestním oznámení označován jako neznámý muž.“ To Nick vůbec nevěděl. „Netušil jsem, že to můžete udělat,“ řekl překvapeně Tony. „Musíme k tomu mít důvod,“ vysvětlila Linda. „Je to případ od případu. Já jsem chtěla Nickovi zachovat aspoň nějaké soukromí.“ Otočila se teď na Nicka a začala mluvit k němu. „Váš případ není s vyloučením veřejnosti, což znamená, že se na soudní jednání mohou přijít podívat reportéři nebo kdokoli jiný. Tam se ale vaše jméno nedozvědí, takže by nikde nemělo být zveřejněno.“
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519677
„Já vím, že i tak je to ohromný zásah do soukromí, když člověk musí o něčem takovém vypovídat,“ řekla Sherie. „Nikdo vás nebude odsuzovat, když to nebudete chtít udělat. Bylo od vás velmi statečné, že jste to vůbec nahlásil.“ „O nic nejde,“ řekl Nick. Všichni dělali, jako by ho výpověď u soudu mohla zabít. Jistěže to nechtěl, ale zvládl by to. „To je dobré,“ řekl. „Udělám to.“ „Dobře,“ shrnula to Linda. „Doufejme, že přistoupí na dohodu a tomuhle se vyhneme. Ale i když se dohodneme mimosoudně, obvykle k tomu dochází mnohem později, časově blíž k termínu soudu.“ „Dobře,“ řekl Nick. „Celý rok,“ hlesl Tony. Pohlédl na Nicka. Následoval okamžik ticha, jako by všichni čekali, že Nick ještě něco řekne. On ale nevěděl, co dalšího by jim pověděl.
18 TONY HALL
2 015
Celý rok. Ta slova mu znovu a znovu zněla v hlavě, když šli chodbou z kanceláře státní zástupkyně. Ode dneška za rok to možná ještě pořád nebude u konce. Podíval se na Nicka. Nick měl na sobě Tonyho oblečení. Ze svého bytu si k nim přinesl džíny, ale to ráno před odjezdem na schůzku začal být nervózní kvůli tomu, co si má obléct. Když se sešli na chodbě v patře, Tonymu se zdálo, že Nick vypadá dobře. Nick se zašklebil. „Vypadám, jako bych to nebral vážně.“ Ukázal na svůj bavlněno-džínový komplet.
102 Ukázka elektronické knihy