Přístav (Ukázka, strana 99)

Horší, než jsme si mysleli

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519537

Helenina pleť cestou na náměstí zářila snad ještě intenzivněji než předtím. Helena si nade všechno přála, aby se zatáhlo, aby přestala přitahovat tolik pozornosti a dotěrných pohledů, ale počasí si zarputile trvalo na svém; musel to být jeden z nejjasnějších dnů vůbec.

Takto to dál nešlo. Helena se rozhodla, že si bude muset co nejdříve opatřit přinejmenším klobouk a pokud možno i šátek a rukavice, aby se skryla před pohledy kolemjdoucích a mohla poklidně pokračovat v hledání. Navíc si po setkání s Anežkou uvědomila, jak volně na ní oblečení visí. Její vlastní touha skrýt tělo ji teď šokovala, protože po ničem podobném nikdy předtím neprahla. Za tu krátkou cestu ze zahrady na Václavské náměstí jako by proto ztratila část sebe samé.

Když se rozešla podél obchodů lemujících náměstí, nanovo se jí roztřásla kolena. Seshora na ni shlíželo Muzeum. Helena zabočila do prvního obchodu, v jehož výloze se vznášely dvě figuríny. Helena nedokázala rozlišit, jestli z jejich rysů čiší spíš nadutá nadřazenost, nebo nenucený půvab, ale vyšlo to nastejno; oblečení na nich bezesporu vypadalo lépe než na jakékoli lidské osobě.

Horší, než jsme si mysleli 101

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519537

Jedna z nich se pyšnila splývavými květovanými šaty na ramínka, druhá měla na hlavě úchvatný klobouk, přes který jí téměř nebylo vidět do tváře. Pro Heleninu potřebu dokonalý.

Procházela mezi halenkami a kalhotami a sukněmi pozvolným krokem. Občas se u nějakého kusu zastavila, vytáhla ho na světlo a pak ramínko zase pověsila na místo, jako by o něj nikdy ani nezavadila. Šlo o nezbytnou dovednost — umět se v obchodě chovat zároveň cílevědomě i otevřeně, aby se vyhnula dotazům prodavačů. Už to dělala spíš ze zvyku, protože ji nezastavila ani skutečnost, že byla v obchodě úplně sama.

Možná se to stalo dokonce v tomto obchodě. Tehdy do něj vstoupili z Václavského náměstí, přesně jako to teď udělala ona. Ani tenkrát nebyl po ruce žádný zaměstnanec, který by jim mohl nabídnout pomoc.

Mohl to být sedmý nebo osmý obchod, který toho dne navštívili ve snaze pořídit Ludvíkovi novou košili. Helena mu přikládala k tělu jednu za druhou, pokaždé vyzdvihovala ten či onen kladný rys a nikdy nezapomněla zdůraznit, jak moc by Ludvíkovi slušela, ale jeho tvář se propadala do stále hlubších chmur. Už se zdálo, že vhodnou košili pro něj ještě nikdo na světě neušil.

Helena 102

Ukázka elektronické knihy