dopravním značením, rychlost v uzavřených obcí zvýšit nad maximálních 50 km/h. Při tomto zvyšování, jehož horní limit nebyl stanoven, se mělo přihlédnout k místní situaci. Ani v těchto případech však nesměla maximální rychlost těžkých nákladních automobilů a autobusů překročit 60 km/h. Pro zvýšení rychlosti se stejně jako dnes použila značka stanovující nejvyšší povolenou rychlost. Součástí této úpravy bylo i zavedení nové dopravní značky „Konec zvýšené (omezené) rychlosti“.253 Vyhláška č. 141/1960 Sb. stanovila jednotně pro všechny vozidla nejvyšší rychlost v obci na 50 km/h. Ke sjednocení limitů v obci pro všechna motorová vozidla vedly dvě skutečnosti, jednak rozšiřování účinných vzduchotlakých brzd a současně snaha eliminovat v obcích rizikové předjíždění nákladních aut a autobusů. Omezení rychlosti v obci však platilo pouze od 5:00 do 23:00, v noci nikoli. Nákladní automobily a autobusy mohly jet nejvýše 80 km/h, což byl limit, který nově pro tento druh vozidel platil na silnicích mimo obec. Pro ostatní vozidla nebyla rychlost stále omezena. Z textu dobového komentáře otištěného v časopise Automobil zjevně vyplývá, že limit 50 km/h je vnímán jako dosti nízký a autor se nijak nezmiňuje o možnosti dalšího snižování, naopak „možnost zvýšit postavením dopravních značek v uzavřených obcích rychlost nad 50 km za hodinu zůstává zachována“.254 V souvislosti s omezením maximální rychlosti v obci je potřebné připomenout, že platilo jejich odlišné označování. Začátek obce od počátku 60. let označovala místní tabule s uvedeným názvem, ale konec obce měl být označen značkou konec omezené rychlosti se škrtnutou číslicí „50“. Ještě jednu výjimku je třeba zmínit. Pokud došlo v obci dopravním značením ke snížení maximální rychlosti pod 50 km/h (např. z důvodů omezení hluku, vibrací), platilo i v noční době a v takovém úseku pak nebylo možno jet neomezenou rychlostí. Nově se od počátku 60. let řidiči mohli potkat se značkou (bílá číslice na modrém podkladě) stanovující nejnižší povolenou rychlost, která mohla z určitého úseku vytlačit vozidla, jež tuto rychlost nemohla dosáhnout. Vyhláška č. 141/1960 Sb. zrušila dosavadní „zvláště mírnou“ (15 km/h) a „mírnou“ (25 km/h) rychlost, jež byly předepsány na některých kritických místech. Mělo to přispět ke zvýšení plynulosti dopravy a současně to posilovalo odpovědnost řidičů, aby podle svého uvážení na základě okolností provozu stanovili odpovídající tempo. Při volbě vhodné rychlosti
253 Zdeněk Svátek: K zvýšení rychlosti v uzavřených osadách, Svět motorů 13, č. 295 (1959), s. 91. 254 Týž: K novým pravidlům silničního provozu, s. 362–363.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519392
měli řidiči dbát také na to, aby bláto či voda z kaluží nestříkaly na chodce.255 Zrušena byla též zvláštní ustanovení o jízdě za mlhy, kdy bylo na řidiči, aby upravil rychlost za snížené viditelnosti. Od druhé poloviny 60. let se postupně v evropských státech prosazuje omezování rychlosti na silnicích mimo obce. Hlavní důvody jsou bezpečnostní, neboť se ukazovalo, že omezení rychlosti má vliv na nehodovost a zvláště na vážné následky dopravních nehod. Od ledna 1967 (vyhl. č. 80/1966 Sb.) došlo ke sjednocení maximální rychlosti v obci v nočních hodinách (od 23:00 do 5:00) na 80 km/h. Motocykly mohly na silnici mimo obec jet rychlostí nejvýše 80 km/h. Ze strany motocyklistů tento krok vyvolal velmi negativní reakce. Odůvodněn však byl rostoucím počtem nehod s tragickými následky.256 Náplastí, která se motocyklistům dostala, byla neomezená rychlost pro všechna vozidla na nově budovaných a od roku 1971 otevíraných dálnicích. Vyhláška č. 80/1966 Sb. nově formulovala ustanovení o volbě rychlosti jízdy z pohledu řidičů. Do té doby platilo, že řidič musí volit rychlost, aby byl vždy schopen při mimořádné situaci zastavit. Nově byl povinen rychlost snížit či zastavit v těch situacích, kdy to mohl předvídat (např. dítě stojící na okraji silnice). Na rozdíl od většiny evropských států, omezujících rychlost jízdy mimo obce, se Československo v první polovině 70. let vydává jinou cestou. V roce 1973 se při přípravě nových pravidel silničního provozu předpokládalo, že dosavadní omezení pro nákladní automobily a motocykly na 80 km/h mimo obec padne.257 Následné přijetí vyhlášky č. 100/1975 Sb. představovalo vrchol liberalizace rychlostních limitů. Rychlost v obci byla zvýšena na 60 km/h. Důvodů pro tento krok bylo několik. Jednak to odpovídalo pohledu dopravních policistů, kteří rychlost 50 km/h považovali na frekventovaných a rovných úsecích za příliš nízkou. „Máme snahu zvyšovat dovolenou rychlost v obcích až na 70 km/h hlavně na frekventovaných silnicích … Narážíme však na odpor občanských výborů, které požadují naopak snížení rychlosti na 40 i 30 km/h, což je pro nás neúnosné.“258 Dále bylo poukazováno na zlepšující se výkonnost brzd i kvalitu pozemních komunikací a současně bylo argumentováno situací v ostatních socialistických státech. Návrh na zavedení „šedesátky“ v obci
255 Silniční provoz v obrazech, Praha 1962, s. 19. 256 ABS, f. A9, k. 25, i. č. 367, Konečný návrh vyhlášky MV o pravidlách cestnej premávky, Důvodová zpráva. 257 O ženevském jednání, Svět motorů 27, č. 52 (1973), s. 5. 258 Petr Jan Hájek: Radar postrach „tavičů“, Svět motorů 25, č. 32 (1971), s. 3.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519392
byl na stole již v roce 1966, ale tehdy byl ještě odmítnut s poukazem, že neodpovídá situaci a na přehledných místech lze rychlost přiměřeně zvýšit.259 Závěr podpořil i průzkum mezi řidiči prováděný na počátku 70. let, kdy se jich cca 60 % pro zvýšení rychlosti vyslovilo.260 Mimo obec dosavadní limity padly úplně. Řidič však nesměl překročit maximální rychlost pro řízené vozidlo. V případě nákladních automobilů, přívěsů apod. byla stanovena povinnost mít nejvyšší povolenou rychlost vyznačenu na zádi. Pokud tedy byl za osobní automobil připojen vozík s maximální povolenou rychlostí 80 km/h, pak řidič ani na dálnici nemohl jet rychleji. Odpovědnost za správné zvolení rychlosti spočívala hlavně na řidiči, který měl rychlost přizpůsobit svým schopnostem, vlastnostem vozidla a nákladu, povětrnostním podmínkám a okolnostem, které může předvídat. Na nebezpečných místech bylo počítáno s používáním dopravního značení, které by maximální rychlost v těchto úsecích snižovalo. Současně platilo, že řidič může jet jen takovou rychlostí, aby byl vozidlo schopen zastavit na vzdálenost, na níž má rozhled. Na nepřehledných místech musel být s to zastavit i před nepředvídanou překážkou.261 Seznam dopravních značek se rozšířil o značku doporučené rychlosti. Vyhláška č. 100/1975 Sb. stanovovala, že značka začátku či konce obce neruší zákazovou dopravní značku, stanovující nejvyšší povolenou rychlost. Ve své podstatě mohla vzniknout paradoxní situace, neboť byla-li před obcí použita zákazová značka omezující rychlost např. na 80 km/h, mohl řidič touto rychlostí pokračovat i v obci k nejbližší křižovatce či ke značce ukončující omezení rychlosti, aniž by se rychlou jízdou v obci přestupku dopustil. Současně platilo, že pokud byla společně se značkou označující počátek obce umístěna i značka stanovující nejvyšší povolenou rychlost, platila jen na nejbližší křižovatku, a nikoli v celé obci. Teprve od ledna 1990 byla zavedena dopravní značka „Zóna s dopravním omezením“, která mohla rychlost snížit na území celé obce. Zásadní změnu přinesl rok 1979 a novela pravidel silničního provozu provedená vyhláškou č. 70/1979 Sb., která limitovala od 1. srpna 1979 nejvyšší rychlosti všech motorových vozidel mimo obec i na dálnici. Československo bylo v této době již jediným státem na evropském kontinentu, který neměl rychlost jízdy mimo obec omezenu. Neexistence
259 ABS, f. A9, k. 25, i. č. 367, Konečný návrh vyhlášky MV o pravidlách cestnej premávky, Důvodová zpráva. 260 Jezdíme rychle nebo pomalu?, Motoristická současnost Za volantem 7, č. 9 (1975), s. 24. 261 Vyhláška č. 100/1975 Sb. o pravidlech silničního provozu, Automobil 20, č. 1 (1976), s. 36.
100 Ukázka elektronické knihy