trvání a jejichž identita je neoddělitelná od jejich časové extenze (např. hudební skladba). Jak lze očekávat, časové objekty jsou pro Stieglera neoddělitelné od svého materiálního nositele, a fungují tedy vždy jako součást širší ekonomie technické protetiky, konstituující časové vědomí jako takové. Film jako jeden z takových technicko-časových objektů hraje v argumentaci Techniky a času zásadní roli, neboť je velmi zřetelným příkladem jak nebezpečí, tak i pozitivního potenciálu technologie ve vztahu ke konstituci vědomí a problému individuace. Film zde má exemplární význam potud, že zcela bezprostředně ukazuje způsob, jímž může být vědomí synchronizováno v kolektivním uchopování technického časového objektu. Zkušenost diváků se rozvíjí současně ve vněmovém poli každého z nich a filmové vyprávění se snaží vyvolat řadu více či méně synchronizovaných afektivních odpovědí, např. napětí, smích, hrůzu, překvapení atd. Na druhé straně jednotlivci uvnitř tohoto kolektivu diváků budou ve větší či menší míře zakoušet každý film odlišně a s potenciálně velmi širokou škálou různých reakcí. Přitom však, jak tvrdí Stiegler, bude takový kulturní objekt, jakým je i film, nutně utvářet své pole reprezentace velmi selektivně. Nezbytný je určitý soubor kritérií, která definují, jaké momenty kolektivní zkušenosti se prezentují, a tedy i podržují uvnitř pole reprezentace, a jaké jsou vyloučené. Taková kritéria se vztahují k pravidlům žánru a hodnotám správného vyprávění, jakož i ke sdíleným hodnotám toho, co je přijatelné ukazovat a co nikoli. Ale vztahují se rovněž k mnohem neurčitějším a selektivnějším formám kulturní paměti, a jakkoli je lze jen obtížně popsat, tyto formy utvářejí kolektivní vědomí přítomnosti a minulosti. Například v posledních desetiletích dvacátého století mohli diváci ve Spojeném království spatřit spíše film o Mahátmu Gándhím a nezávislosti Indie než film o neuvěřitelně krutých válkách za nezávislost, které se v šedesátých letech odehrávaly v britské Africe. Sám tento fakt naznačuje způsob, jímž je selektivní historická paměť formována kulturními objekty způsobem, který slouží jako opora sdílené identity v přítomnosti (v tomto případě by šlo o jistý postimperiální smysl britskosti). Stiegler by řekl, že tato selektivnost je ve skutečnosti rozhodujícím faktorem v utváření individuálního i kolektivního vědomí kul-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519383