Jo, potvrdí Thorvald sebevědomě, samo že to zařídím. Prostě mi tu knížku dej a já ji doma ukážu starýmu. Ne, vyhrknu rychle a sáhnu po památníku. Já — já tam půjdu a ukážu ji tomu redaktorovi sama. Jen mi řekněte, kde bydlí. V pohodě, souhlasí Thorvald shovívavě, povím to Edvinovi a ten ti to vysvětlí. Schovám památník zpátky do školní tašky a pospíším si domů. Chci být sama a snít o svém štěstí. Teď už nezáleží ani na konfirmaci ani na tom, že budu dospělá a dostanu se mezi cizí lidi, nic už není důležité kromě úžasné vyhlídky, že budu mít aspoň jednu báseň otištěnou v novinách. Thorvald s Edvinem dodrží slovo a o několik dní poz ději svírám v ruce lístek, kde se píše: Redaktor Brochmann, Nedělní příloha, Socialdemokraten, Nørre Farimagsgade 49. V úterý ve dvě hodiny. Obleču si nedělní šaty, tváře si pře třu matčiným růžovým hedvábným papírkem, namluvím jí, že jdu pohlídat Olze dítě, a vydám se do ulice Nørre Farimagsgade. Na příslušné velké budově najdu dveře s ce dulkou, na níž stojí redaktorovo jméno, a opatrně zaklepám. Vstupte, ozve se na druhé straně. Vejdu do kanceláře, kde za velkým, papíry zavaleným stolem sedí starý pán s bílými vousy. Posaď se, řekne velice přátelsky a pokyne rukou k židli. Sednu si a zachvátí mě ohromná plachost. No, pro nese a sundá si brýle, copak bys ráda? Když se mi nedaří vypravit ze sebe jediné slovo, nenapadne mě nic jiného než mu podat tu časem už docela umolousanou knížku. Co to je? Listuje v ní a polohlasem několik básní přečte. Pak se na mě přes brýle podívá: ty jsou hodně erotické, což? ptá se překvapeně. Celá zrudnu a pospíším si s od povědí: ne všechny. Čte dál a pak řekne: ne, ale ty erotické
— 98 —
Dětství
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519332