Mazel (Ukázka, strana 99)

Mazel naklonil hlavu na stranu. Lovec nahlíží pouze do hlavy jiného lovce, ubezpečil ji. Jsme na sebe napojení, holčičko. Jinému člověku bych do myšlenek nevstoupil.

Aha. Tak to jo. To jsem ráda.

Až toho kluka dneska uvidíš, pověz mu to, pokračoval Mazel. Ukážu se mu a on nám pak pomůže s lovem.

Džemy se zatvářila váhavě. Nejsem si jistá, jestli mu chci říct všechno, přiznala.

Všechno, to je hodně informací, odpověděl Mazel. Co by sis přála, aby věděl?

Džemy si propletla prsty na rukou. Ukázat mu tě můžeme, odpověděla, a taky mu můžeme říct, že jsi přišel ulovit nestvůru, ale nechci, aby věděl, že je ta nestvůra u něj doma.

Mazel přikývl, ale nic na to neřekl. Džemy by zajímalo, co si asi myslí, jestli vynechání toho kousíčku informace považuje za lhaní. Možná ten její plán stojí za houby, doufala však, že až se Mazel zjeví Spásovi a on se z toho šoku vzpamatuje, nadchne se pro celou misi. Kdyby ale měl pomáhat z osobních důvodů, kdyby věděl, že lov probíhá u něj doma, sotva by mu to nadšení vydrželo. Bude lepší, když si prozatím bude myslet, že zachraňuje někoho jiného — každý bývá statečnější, když se považuje za hrdinu. Však ono mu to někdy v průběhu lovu dojde, uvědomí si, co se děje, sám pochopí, že ne­stvůra je u něj doma, a Džemy mu to nebude muset vysvětlovat. Hned se jí snáze dýchalo, když existovala šance, že se tomu oškli­ vému rozhovoru vyhne, ale pořád jí tělo rozechvíval šepot pochybností, jako kouř deroucí se pode dveřmi.

A co pak? ozval se Mazel. Budeš to před ním tajit napořád? Nikdy mu nepovíš, žes celou dobu věděla, kde přesně se ta nestvůra nachází?

Džemy v sobě ty pochyby zadusila. Důležité je, aby nestvůru našli. Na tom, jak to udělají a které informace zatím 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519331

propadnou sítem, nezáleží. Jediné podstatné je, aby byl Spása v bezpečí.

Mazel si odkašlal. Už půjdu, oznámil jí. Zavolej mě, až ten kluk přijde, až budeš připravená říct mu ty svoje polopravdy.

Zamračila se na něj a užuž se mu chystala odseknout, jenže on zmizel dřív, než se jí zformovaly myšlenky. Koupelna se vyprázdnila a zase v ní stála sama.

Džemy si celé dopoledne lámala hlavu s tím, kde Spásu seznámit s Mazlem. Její pokoj na to byl moc malý — Mazel působil ve stísněných prostorách ještě děsivěji, když člověk nebyl na jeho rozměry zvyklý. Venku by to bylo moc riskantní — ne že by Mazla mohl zahlédnout i někdo další, ovšem Spásova reakce, pokud by byla ošklivá, by ostatním rozhodně neunikla.

A vysvětlovat sousedům, proč její nejlepší kamarád civí do prázdna a vyvádí, se Džemy zrovna nechtělo. Nakonec padla volba na matčin ateliér, protože byl velký a Mazel vypadal, že do něj patří, pokud se tedy o nějakých prostorách na tomhle světě dalo něco takového říct. Pelyňa odešla na jógu a Aloe do práce, Džemy tak měla trochu času pro sebe. Vešla do ateliéru a zadívala se na plátno, které ještě pořád leželo na zemi, potrhané a prázdné. Máma od Mazlova příchodu nic nenamalovala. Prohlásila, že potřebuje pauzu, a Aloe s Džemy jí naprosto rozuměli. Určitě si připadá trochu zhrzená vlastním dílem, říkala si Džemy, když jí obživlo, hádalo se s nimi, vychrlilo na ně kromě kouře i historky o nestvůrách a oživilo minulost, kterou oba rodiče považovali za dávno uzavřenou.

Taky by na jejím místě nějaký čas nechtěla malovat. A třeba jí ten obraz pomůže Spásu přesvědčit; sice z něj sotva vyčte, co se onoho přelomového večera stalo, ale pomoct by to možná mohlo, i když vypadá, jak vypadá, jako roztrhané a prázdné plátno s namalovaným kouřem po okrajích. Když si vedle něj 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519331

stoupne Mazel, bude perfektně ladit jak s plátnem, tak s těmi cákanci barvy na zemi. Na první pohled bude jasné, že k sobě patří. Spása při pohledu na ně uvěří.

Sama si nebyla jistá, čemu má Spása uvěřit: tomu, co se mu chystá vyprávět? Tomu, že je Mazel skutečný? Těžko to bude moct zpochybňovat, až se před ním zjeví v celé své působivé obrovitosti. Nebo tomu, že existují nestvůry? Tady viděla poněkud víc otazníků. Nedokázala odhadnout, nakolik Spása propadl lucillskému narativu, že ve městě už žádné nestvůry nežijí. Uznával sice, že je rozdíl mezi tím, jestli se mluví o nestvůrách obecně, nebo o volně se pohybujících nestvůrách, to věděla, ale netušila, zda uvěří, že tu mají nestvůru na svobodě, kterou je třeba ulovit. Tomuhle neuvěřili ani její rodiče, a ti nestvůry znali, vyrostli s nimi. O to si byla jistější, že se rozhodla správně, když Spásovi odmítá říct, kde přesně se nestvůra nachází. Stačí, že mu představí Mazla a poví mu o probíhajícím lovu. Když mu toho povědí moc, hrozí, že se sebere, odejde, že s ní nebude chtít lovit, a bez Spásovy pomoci by měli mnohem menší šanci tu nestvůru u něj doma najít. „Dělám správně,“ řekla nahlas v prázdném ateliéru, jen tak pro sebe. Obrazy ani sochy jí neodpověděly. Spása už byl na cestě. Džemy se s ním domluvila, ať přijde za ní do ateliéru, nejspíš čeká, že mu chce ukázat nějaké mámino dílo — a vlastně se svým způsobem zas tak nemýlí. Spása se jednu ­chvíli o malování zajímal, strávil pár týdnů s Pelyňou v ateliéru. Nakonec usoudil, že bude radši boxovat. Pelyňa říkala, že je to škoda, Spása má prý šikovné ruce i na jiné věci než jenom na rozdávání modřin a lámání kostí.

Džemy se rozhlídla, jestli někde neuvidí Mazla, třebaže mu sama řekla, ať nechodí dřív, než ho zavolá. Za­po­slouchala se do ateliéru stejně, jako to dělávala s celým domem, ale bezvýsledně. Zdálo se, že tam se Spásou opravdu bude sama, aspoň 100

Ukázka elektronické knihy