Lucy Monroeová
Ředitel Mickeyho školky Emmě doporučil dobrou právničku s bohatými zkušenostmi v oblasti rodinného práva. Ta jí sdělila, že ta dohoda je velmi velkorysá, co se peněz týče – což už Emma věděla –, a že jsou v ní i pro Emmu velmi výhodně formulovaná rodičovská práva. A co je hlavní, nejsou v ní žádné právnické kličky. Byla pravda, že Konstantinovy možnosti navštěvovat Mickeyho byly zahrnuty víc, než bývá obvyklé, ale to Emmě nevadilo. Ona přece chce, aby se synkem trávil čas. Ale stejně nemohla dostat z hlavy její poslední slova. „Pořád je to princ a vy jste pořád jen, jak jste sama řekla, obyčejný člověk. Zdravý odstup je na místě. Tohle není pohádka, ale váš život s vaším synem.“ Musela na to pořád myslet, i když se s Mickeym připravovali na stěhování do Konstantinova nového sídla v Santa Fé. Mickeymu už zbývalo jen pár týdnů školky, během kterých doufala, že prodá svůj domek. Musí si ale s Konstantinem ještě ujasnit, kde budou spolu bydlet v Seattlu, částečně i proto, že s ním nechtěla zůstávat o samotě. Zejména proto, že pro ni bylo těžší a těžší se ho nedotknout a udržet pod kontrolou své libido, když byl poblíž. „Ty chceš, aby byl můj pokoj vedle tvého?“ zeptala se hlasem vyšším než obvykle. Už v Konstantinově domě několikrát na chvilku byli, aby si Mickey lépe zvykl, ale dnes se sem oficiálně nastěhovali. „Tobě se ten pokoj nelíbí?“ „Samozřejmě že se mi líbí.“ Byl nejméně dvakrát tak velký, než měla předtím, ale byl vybavený jejími oblíbenými motivy v jasných barvách. Jen bylo všechno, včetně nábytku a povlečení nové a mnohem 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519088
Dědic Jeho Veličenstva
luxusnější, než byla zvyklá. Žádný garážový výprodej. Přesto to tu bylo útulné. Emma si povzdechla. „Je to nádherný pokoj. Jen nechápu, proč je přímo vedle tvého. Nenaruší to tvůj zaběhnutý režim?“ „To myslíš vážně?“ Konstantina to zjevně urazilo. „Dobře víš, že se s jinými ženami nestýkám. Chci si tě vzít.“ „Já… to jsem nemyslela.“ Emma se kousla do rtu, rozhlédla se kolem a přiměla se usmát. „Omlouvám se, jo? Nevím, co jsem tím vlastně myslela.“ Už jen být tak blízko vedle něj pro ni bylo těžko zvladatelné. Jenže to její problém, ne jeho. Konstantin se na ni zkoumavě zadíval. „Michail se bude cítit bezpečněji, když budeme oba jen přes chodbu od jeho pokoje.“ To nemohla Emma popřít. „Máš pravdu.“ „Takže?“ „Takže to tak necháme.“ V duchu si ovšem povzdechla. „Prima. Máme pro tebe s Michailem překvapení.“ Jeho úsměv ji připravil o dech. A právě v tu chvíli do pokoje vrazil jejich syn. „Mami, mami… počkej až uvidíš, co jsme s tátou udělali. Bude se ti to moc líbit!“ Emma, vděčná za to vyrušení, se na něj usmála. Dovolila jim, aby ji odvedli dolů. Myslela si, že půjdou k venkovnímu bazénu, ze kterého byl Mickey tak nadšený, ale došli až k otevřeným zadním dveřím a zastavili se před nimi, aby mohla vejít první. To, co spatřila, jí vzalo dech. Za okny od podlahy až ke stropu byla vidět nádherná zahrada s bazénem po pravé straně. Místnost byla rozlehlá a zařízená jako malířský ateliér a Emma ze sebe chvíli nedokázala vypravit ani slovo, jak byla ohromená. Byly tu nejen její věci na malování, ale i další vybavení. Bylo tu všechno, co si 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519088
Lucy Monroeová
jen mohla přát. Několik stojanů s plátny, bohaté sady vodových, akrylových i olejových barev, štětce nejlepších značek. Emma se dojatě podívala na Konstantina. „Ty si to pamatuješ.“ „Pamatuju si všechno, co se tebe týče,“ ujistil ji. „Takže i to, co všechno jsi chtěla mít ve svém ideálním ateliéru.“ Emma byla šťastná, že se jí podařilo vybudovat si v malém domku alespoň nějaké zázemí pro svou tvorbu. Obrazy do komise malovala jen vodovými barvami a potlačila touhu tvořit cokoli jiného. „Podívej, vidíš všechna ta okna?“ rozpřáhl Mickey ruce. Emma se široce usmála. „Vidím. Jsou úžasná.“ Otevřela náruč a chlapec ji pevně objal. „Vy jste úžasní. Děkuji, Mickey.“ „A tátovi taky poděkuj. Byl to jeho nápad, ale potřeboval moji pomoc. Vzal mě nakupovat.“ To musel hodně chtít pomoci, protože jinak Mickey nebyl žádným velkým příznivcem nakupování. Hned se začal nudit. Emma se usmála i na Konstantina. „Děkuji. Vážně. Je to nádhera.“ „Mě taky obejmeš?“ zeptal se a v očích se mu zablýsklo. „Musíš tátu taky obejmout,“ naléhal Mickey. Emma se na něj lehce nesouhlasně podívala. „Přece víš, že objímání je vždycky dobrovolné.“ „To je pravda. Protože mi sami si určujeme hranice svého těla,“ odpapouškoval chlapec to, co mu stokrát řekla. A nejspíš o slyšel i ve školce. „Ale mami, on se fakt snažil, abys byla šťastná.“ Kon otevřel náruč se záhadným výrazem, v němž viděla i tak trochu výzvu. A právě ta rozhodla. Emma se napřímila a vydala se k němu. Měla v úmyslu ho jen tak přátelsky, formálně obejmout, nic osobního, jenže 100 Ukázka elektronické knihy