Lucy Monroeová
Ředitel Mickeyho školky Emmě doporučil dobrou právničku s bohatými zkušenostmi v oblasti rodinného práva. Ta jí sdělila, že ta dohoda je velmi velkorysá, co se peněz týče – což už Emma věděla –, a že jsou v ní i pro Emmu velmi výhodně formulovaná rodičovská práva. A co je hlavní, nejsou v ní žádné právnické kličky. Byla pravda, že Konstantinovy možnosti navštěvovat Mickeyho byly zahrnuty víc, než bývá obvyklé, ale to Emmě nevadilo. Ona přece chce, aby se synkem trávil čas. Ale stejně nemohla dostat z hlavy její poslední slova. „Pořád je to princ a vy jste pořád jen, jak jste sama řekla, obyčejný člověk. Zdravý odstup je na místě. Tohle není pohádka, ale váš život s vaším synem.“ Musela na to pořád myslet, i když se s Mickeym připravovali na stěhování do Konstantinova nového sídla v Santa Fé. Mickeymu už zbývalo jen pár týdnů školky, během kterých doufala, že prodá svůj domek. Musí si ale s Konstantinem ještě ujasnit, kde budou spolu bydlet v Seattlu, částečně i proto, že s ním nechtěla zůstávat o samotě. Zejména proto, že pro ni bylo těžší a těžší se ho nedotknout a udržet pod kontrolou své libido, když byl poblíž. „Ty chceš, aby byl můj pokoj vedle tvého?“ zeptala se hlasem vyšším než obvykle. Už v Konstantinově domě několikrát na chvilku byli, aby si Mickey lépe zvykl, ale dnes se sem oficiálně nastěhovali. „Tobě se ten pokoj nelíbí?“ „Samozřejmě že se mi líbí.“ Byl nejméně dvakrát tak velký, než měla předtím, ale byl vybavený jejími oblíbenými motivy v jasných barvách. Jen bylo všechno, včetně nábytku a povlečení nové a mnohem 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519088