Jennie Lucasová
Ve volných chvílích však na svou ovdovělou nevlastní matku poštve smečku svých právníků a donutí ji, aby mu konečně prodala tu zatracenou vilu. Jakmile bylo letadlo ve vzduchu, usměvavá letuška jim naservírovala lehké jídlo. Ovoce, čerstvě upečený křupavý chléb, sýr, šunka a perlivá voda jim přišla k chuti. Během jídla se Nico a Honora každou chvíli střetli pohledy přes lesklý dubový stůl a Nikovi začaly v žilách znovu běhat elektrizující výboje. Jen přítomnost letušky, flirtující na druhé straně obývacího salonu letadla s šéfem jeho ochranky, zabránila Nikovi, aby smetl ze stolu všechno jídlo a Honoru si vzal rovnou tam, na lesklé ploše stolu. Jakmile Honora dojedla, jejich pohledy se setkaly a vzápětí se oba jednohlasně a beze slova zvedli a odešli do soukromé kajuty v zadní části letadla. Zamkl za nimi dveře, vášnivě ji políbil, zlehka ji položil na postel a lehl si k ní. Zůstali tam po celou dobu transatlantického letu, milovali se a společně pak i sprchovali v maličké koupelně. Pak se tiše drželi v posteli za ruce a šeptali si do tmy tajemství svých srdcí. Alespoň Honora se Nikovi svěřila se vším, co ji trápilo. Jak byla v dětství osamělá, jak si vždycky připadala jako přítěž. Nico na její stesky nijak neodpovídal, pozorně však poslouchal. Sám se nepodělil o nic. Už dávno věděl, že to nejhorší, co může člověk sám sobě udělat, je podat někomu provaz a pak jen čekat, až ho při vhodné příležitosti pověsí na nejbližší strom. A tak žasl nad tím, že Honora se mu naopak nebojí svěřovat ani ty nejtajnější bolesti. Třeba to, že nikdy nečekala, že může být tak moc šťastná, zvláště ne po tom, když její rodiče zemřeli při autonehodě, když byla ještě dítě. Vyznívalo z toho, že si myslí, že to ona zavinila jejich autonehodu – nechápal sice proč si to myslí, ale předpokládal, že pro to má své důvody. A slíbil si, že nic z toho nikdy nepoužije proti ní. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519085