nakonec musela později odpoledne povědět, ještě než přišli hosté. Měl ji přečtenou, ona, co byla pamětí rodiny, strůjkyní myšlenky, ona, která mívala vždycky všechno pod palcem. Elsebeth se snažila nedat na sobě nic znát, měli mít přece oslavu, ale spálila slané koláče a upustila na podlahu sklenici, ruply jí nervy a kvůli takové věci se rozplakala. Tehdy se manžel poprvé dozvěděl, co se toho léta v Jävredalu stalo. „Pořád hledám známky toho, že se v něm něco změnilo, ale marně. Chápete to? Že mě přesto miluje. Občas mě to rozezlí. Napadne mě, že je trochu jednoduchý, když nepochopil dosah toho, kdo jsem. Miluje představu o mně, ale to nejsem já.“ A pak, na konci oslavy šedesátin, když už zbylo jen pár nejbližších přátel, chtěl, aby to Elsebeth pověděla i jim, aby pochopili, proč panuje taková atmosféra. Jsou přece mezi přáteli, příbuznými, lidmi, kteří ji mají rádi. Myslel, že jí to udělá dobře. Že se toho konečně zbaví a bude volná. Nechala ho mluvit, ale museli slíbit, že to nebudou dál šířit. Sama si odešla lehnout. „A pak to stejně někdo někomu řekl, a ten to zase pověděl dalšímu. Nikdo není schopen zachovat cizí tajemství.“ Bouřka se zatím přiblížila. Manžel sešel z poschodí a vytahal šňůry ze zásuvek, aby blesk nevyhodil set-top box nebo něco jiného. „Pověděla jsem vám to všechno jen proto, že ho zřejmě chcete za něco zavřít,“ řekla Elsebeth. Když se v hale loučili, manžel se ochranitelsky postavil za ni. „Skutečně doufám, že tohle všechno podstoupila kvůli něčemu důležitému,“ řekl. „Ještě nevíme,“ odpověděla Eira. „Ten tip se objevil ve vyšetřování něčeho úplně jiného, jen prověřujeme veškeré stopy.“ „Znásilnění?“ „Vraždy. Možná je to důležité, možná to s tím nesouvisí.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518936