Roman Bureš
přece jen ano, využije svého vlivu a dostane je z toho. Lidi sice neměl rád, ale bedlivě dbal na to, aby neublížil někomu nevinnému. A Megan taková rozhodně byla. V autě na letišti její obranu přímo neporušil, spíš jen tak nakoukl přes zeď. Ta dívka byla osamělá, trochu vystrašená a životem unavená. Až se vrátí, musí si s ní promluvit. Kde najít prince, nevěděl ani muftí Ramzi. Předtím, než ho donutil vdechnout vlastní čepici, z něho vysál vše, co o sponzorovi teroristických aktivit věděl. Před pětačtyřicátým by za tak krátký čas nedokázal ovládat jeho tělo a současně rozebrat jeho vzpomínky, v současnosti to však pro něj byla hračka. Stejným způsobem se vše potřebné dozvěděl od vyšetřovatele Interpolu a od samotných podezřelých. Muftího smrt byla krapet teatrální, ale jinou možnost neměl. Rónana tlačil čas – Ramzi měl být brzy propuštěn a pak by zmizel. Vetřít se do italské vězeňské služby, jako to udělal ve Francii, by nestihl, proto se popral s carabinieri a nechal se zavřít. Bude ho stát velké úsilí a enormní částku, aby svět na jeho existenci opět zapomněl. Bude muset fingovat vlastní smrt a sám po sobě dědit. Ale vytvořit nového dědice bylo stále těžší. Pryč jsou doby, kdy zemřelo každé druhé no-
98
Vítejte_v_pekle_final.indd 98
1.11.2022 10:19:48
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518814
Vítejte_v_pekle_final.indd 99
Vítejte v Pekle
vorozeně a koupit si identitu některého z nich byla hračka. Už v osm ráno byly ulice Džiddy rozžhavené doběla. Nad skleněnými mrakodrapy žhnulo modré nebe a mimo stín palem člověka drtilo nemilosrdné slunce. Posnídal v restauraci a nakoupil si čerstvé ovoce. Chvíli zevloval v ulicích a postával pod dohledem bezpečnostních kamer. Už byl smířený s tím, že ho čeká další promarněný den, když zachytil pohled jednoho rekreačního běžce. Nedaleko také stály dvě ženy v burkách. Připadalo mu, že na ženy mají nějak moc široká ramena. Z obou směrů se blížily dvojice mužů. Volné košile měli na boku vyboulené. Nechal je dojít až k sobě. Do obličeje mu strčili průkazy saúdské Národní gardy. V tom samém okamžiku přirazila velká dodávka, které se odsunuly boční dveře. Než se Rónan nadál, seděl uvnitř, spoutaný zipovými náramky a s pytlem na hlavě. Srdce mu při zatýkání ani nezrychlilo. Byl tak klidný, až ho to děsilo. Nerozhodl ses nechat se zabít, že ne? ptala se ho v duchu Sofie. Nevím. Uvidíme…
99
1.11.2022 10:19:48
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518814
Roman Bureš
9 Pytel z hlavy mu sundali až v tematicky stylizované cele. Kachličky od podlahy ke stropu, hadice, odtokový kanálek, železný stůl s vestavěnými pouty. Ujal se ho bezvýznamný úředník, který mu dva dny kladl stále se opakující otázky. Nebavilo to ani jednoho z nich. Jediné, co Rónan z jeho hlavy dostal, byla poloha budovy a cesta ven. Ale tou se vydá, až získá nějaké odpovědi. Po úředníkovi nastoupili dva chlupatí pořízci. Obyčejní pěšáci Národní gardy. Ani oni neměli v hlavě nic užitečného. Zpočátku na to šli zlehka a zkusili světově úspěšný waterboarding. Jenže Rónan dokázal zadržet dech až na půl hodiny. A tak přešli na odpírání spánku pomocí hluku. Rónana učili meditacím staří indičtí mistři, a tak se dokázal od kraválu z obřího reproduktoru odpoutat. Po neúspěchu neinvazivních metod si vyšetřovatelé nasadili pískové rukavice a rozjeli klasickou držkovou. A pořád dokola se ptali, zda pracuje pro CIA, Rusy, Íránce nebo korunního prince bin Salmána.
100
Vítejte_v_pekle_final.indd 100
Ukázka elektronické knihy
1.11.2022 10:19:48