98
r o b e r t
g o l d
•
d v a n á c t
t a j e m s t v í
Zrovna když si prohlížím jídelníček, ucítím na rameni ruku. Otočím se a uvidím vedle sebe stát Elizabeth Woakesovou. Zvednu se, abych ji mohl obejmout. Svlékne si dlouhý červený kabát a usadí se proti mně. Upraví si volně sepnuté prošedivělé vlasy. „Omlouvám se, že jdu pozdě, Bene. Slíbila jsem, že odvedu Finlaye do školky. Bylo to časově náročnější, než jsem myslela.“ „Určitě roste jako z vody,“ poznamenám na adresu jejího vnoučka. „Je to zlatíčko.“ Elizabeth se celá rozsvítí. „Šijí s ním všichni čerti a za chvíli mu nebudu stačit. Mám tě pozdravovat od Jane. Dlouho jsme se nesešli. Musíš k nám přijít na večeři.“ „Moc rád.“ Číšník se vrátí k našemu stolu a já vidím, že se paní Woakesová usmívá, když si objednávám sendvič s párkem a vajíčky. „Já si dám granolu,“ hlásí a podá mu jídelní lístek, „a cappuccino.“ „To si dám taky,“ připojím se. Sotva číšník odejde, nakloním se nad stůl. „Předpokládám, že vás taky navštívily.“ Elizabeth zvedne brýle s bílými obroučkami z očí, posune si je na čelo a dlouze se na mě podívá. „Bene, my nejsme zločinci,“ upozorní mě tiše. „Já jsem kvůli těm holkám příšerně trpěla a ty taky, proto nepřipusť, aby tě někdo přesvědčil o opaku.“ Odmlčí se. „Řekly mi, jak zemřela.“ Přikývnu. „Chci, abys věděl, že jsem ráda. Jsem ráda, že trpěla. Ode mě se žádného soucitu nedočká.“ „Ani ode mě,“ odpovím a paní Woakesová se usměje. „Ptali se vás, kde jste v tu dobu byla?“ Otráveně mávne rukou. „Neměla jsem jim co říct. Hlídala jsem Finlaye, obědvala u Jane, nakupovala ve městě. Samozřejmě se mě pokoušely ukřižovat na detailech, ale nemám povinnost se jim zpovídat a taky jsem jim to řekla.“ „Ptaly se vás, jestli jste někdy byla ve Farsley?“ „Tam, kde ji našli? Někde poblíž Leedsu?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518647