ZLOČINY VE JMÉNU VĚDY
různé zvláštní pochůzky2 a také se zastavil v nedaleké kovárně, kde si vypůjčil kladivo, větší dláto a páčidlo – řekl, že opravuje vodovodní potrubí. Pak se znovu pustil do kopání. Nyní mu šla práce lépe od ruky. Za nějakou dobu ale uslyšel čtyři zaklepání na podlahu nad sebou – buch, buch, buch, buch. Byl to dohodnutý signál s manželkou, že Webster přichází. Littlefield všeho nechal a spěchal nahoru, ale ukázalo se, že se jednalo o planý poplach. Zanedlouho však Webster skutečně přišel a Littlefield se ho musel nejdříve zbavit, aby se mohl vrátit k latríně. Za několik hodin se mu konečně podařilo prorazit poslední vrstvu cihel a do latríny proniknout. Zdvihl lucernu a snažil se ve tmě něco zahlédnout. Náhle se však dal do pohybu vzduch a lucernu skoro uhasil. (Když uvážíme, kde kopal, tak není pochyb o tom, že ho kromě vzduchu udeřil do nosu i ne úplně příjemný zápach.) Littlefield rozšířil otvor a zkusil to znovu, tentokrát lucernu zakrýval rukou, když ji strčil dovnitř. Před očima se mu otevřela scéna jako z povídky Edgara Allana Poea. Viděl kolem sebe všechno, co byste uvnitř latríny očekávali. Jak si ale jeho oči zvykly na tmu, všiml si, že je tam něco navíc. Uprostřed jámy svítila bílá lidská pánev. Littlefield okamžitě běžel na policii, která až teď provedla důkladnou prohlídku laboratoře. V popelu v peci našli tentokrát úlomky kostí a zubů, 2 Littlefield měl na starosti různé trochu podivné úkoly – ráno po Díkuvzdání musel přestěhovat frenologické pomůcky pro význačného profesora lékařské fakulty na Harvardově univerzitě, Johna Warrena. Pokud jste četli moji knihu Caesarovo poslední vydechnutí, možná si na něj vzpomenete – byl to lékař, který jako první prosazoval používání anestezie. Je to vynikající příklad toho, že vědci mohou být v jedné oblasti velmi moderní, ale v jiných mohou zastávat bizarně zastaralé názory. Není to ale jediná souvislost tohoto případu s anestezií. V procesu s Websterem později svědčili jak William Morton (zubař, zároveň podvodník a objevitel anestezie), tak Charles T. Jackson (který tvrdil, že mu Morton objev anestezie ukradl). Jackson byl svědkem obžaloby a vypovídal o nějakých podivných skvrnách po chemikáliích, které viděl v budově lékařské fakulty. Bylo dost neuvěřitelné, že soud dovolil o přestávce Websterovi s Jacksonem promluvit. Webster mu vynadal, že se postavil proti němu. Jackson pak ihned přišel s tím, že bude svědčit znovu – tentokrát ve prospěch obviněného. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518616
Vražda: Profesor a správce
v latríně pak objevili části lidských nohou, které vylovili kusem prkna. Nejhrůznější objev ale učinil jeden policista v bedně, kde Webster uchovával své milované nerosty, kvůli kterým to celé začalo. Skoro na dně bedny bylo něco měkkého, a rozhodně nešlo o drahokamy. Byl to lidský hrudní koš, do něhož někdo zastrčil levé stehno – skutečně děsivá nádivka.
Ostatky George Parkmana, nalezené v laboratoři Johna Whitea Webstera na lékařské fakultě Harvardovy univerzity (se svolením Národní lékařské knihovny Spojených států).
Veřejnost byla v šoku. Vražda, a na Harvardu? Jak napsali v jedněch novinách: „Na ulicích, na tržišti, na každém rohu se zdraví lidé a v pobledlých dychtivých očích mají jedinou otázku – ‚Může tohle být vůbec pravda?‘“ Básník Henry Wadsworth Longfellow, jenž tehdy vyučoval na Harvardu italštinu a považoval Webstera za přítele, byl velmi sklíčený. „Duše každého člověka,“ naříkal, „je pošpiněna tímto nechutným činem.“ Mnozí by sice Webstera okamžitě poslali na šibenici, ale prokurátoři prozkoumali důkazy a zhluboka se nadechli: podobně jako v případě Burka a Harea to vypadalo, že u soudu to tak jednoznačné nebude. Ano, bylo zde tělo, ale chyběla mu hlava. Byl to skutečně Parkman? Na lékařské fakultě nebyla o lidská těla nikdy nouze. I kdyby to byl Parkman, možná ho někdo 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518616
ZLOČINY VE JMÉNU VĚDY
zavraždil na jiném místě, nebo dokonce zemřel přirozenou smrtí, někdo našel jeho tělo a prodal ho univerzitě. Mimo podezření navíc nebyl ani Littlefield. Kdo vlastně objevil tělo? Všichni si pamatovali, jak ochotně nechal za bídných pět dolarů zmizet tělo zemřelé matky a jejího dítěte. Možná předpokládal, že by za Parkmanovo tělo mohl dostat odměnu, nebo byl ve spolku s nějakými vykradači hrobů. Ať se na to člověk podíval z jakékoliv stránky, všude narážel na oprávněné pochybnosti. Celý skandál byl prostě mimořádně pikantní a soud s Websterem, který začal v březnu 1850, byl možná dosud největší právní kauzou v dějinách Spojených států. Městští úředníci nechali vybudovat ohrady, kde shromáždili zvědavce, kteří chtěli vidět soudní líčení. Během jedenácti dnů se v soudní síni vystřídalo šedesát tisíc lidí, místní noviny tiskly každou hodinu aktuální zpravodajství z procesu – něco jako tweety 19. století. V okolí Bostonu vyvolala kauza dokonce i určité třídní a lokální rozpory. Pracující obyvatelé Bostonu tvrdili, že Webster je psychopat, a požadovali, aby co nejdříve visel. Nadutí občané Cambridge zase považovali Littlefielda za slizkého udavače, který zjevně falešně obvinil svého šéfa. (Jednu ze stran si vybrali i novináři, například jeden list z Virginie psal o „Ephraimu Littlefieldovi, nejodpornějším dvojnožci všech dob“.) Předsedou soudu byl tchán spisovatele Hermana Melvilla. Tento soudce byl kromě toho členem dozorčí rady Harvardovy univerzity, což by za jiných okolností znamenalo střet zájmů – ale v tomto případě byl jak obžalovaný, tak jeho oběť členem akademické obce. Na Harvardu studovali i právníci obou stran, stejně jako dvacet pět svědků. Soudní proces tak někdy připomínal setkání absolventů. Websterova obhajoba byla velmi jednoduchá. Studoval jsem na Harvardu, Littlefield nikoliv. Je tedy jasné, že z nás dvou musí být vrahem on. Websterovi obhájci byli trochu konkrétnější a upozornili na skutečnost, že obžaloba nemá vražednou zbraň a netuší, jak vlastně Parkman zemřel. Bylo to, jako kdyby žalobci jen hádali: jednou navrhovali kladivo, pak nůž, pak „Websterovy ruce a nohy“. Může snad porota někoho odsoudit, když nikdo neví, jestli existuje vražedná zbraň, a na ostatcích nejsou žádné viditelné stopy po násilí? A navíc k tomu mělo dojít v budově, která byla plná mrtvol? 100 Ukázka elektronické knihy