OD NÁPADU K ÚSPĚCHU
podmínek. Většina lidí by tedy souhlasila, že diamant je doslova „věčný“, nebo k tomu aspoň nemá daleko. Když takovou doslovnou „pravdu“ umístíte do kontextu cíle a problému, jako mávnutím kouzelného proutku se z doslovného stane metafora. Přečtěte si hypotetickou červenou nit společnosti De Beers, k níž jsme zatím dospěli:
Všichni se shodujeme, že chceme znát nejlepší symbol našeho společného závazku. Pomineme-li překážky, o jejichž existenci všichni víme, skutečným problémem je to, že prsten je symbol, ale symbolem může být i konkrétní typ prstenu. Přesto se shodujeme na pravdivosti tvrzení, že diamanty jsou věčné…
Všimli jste si? V kontextu symbolů a prstenů se doslovná „věčnost“ diamantů stává symbolickou. Symbolu prstenu nic neubírá, naopak ho doplňuje. To ale před publikum staví nový konflikt. Něco, čemu věří („diamant je věčný – doslova“), ohrožuje to, co chce („nejlepší symbol“) – a to jen proto, že nevěnovalo pozornost druhu prstenu. Safra. Z tohoto konfliktu vzniká „okamžik pravdy“.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518612
Pravda
KRITÉRIA DEKLARACE PRAVDY
1. Deklarace pravdy musí být evidentní hodnotou, názorem, faktem nebo objevem, s nímž by vaše publikum snadno souhlasilo. 2. Aby to vyšlo, musí to být něco, co si publikum může ověřit i bez vás (ze své vlastní zkušenosti nebo od třetí strany, například z publikovaného a recenzovaného výzkumu). 3. Mělo by to být něco, co již v názorovém ekosystému vašeho publika existuje, nebo by to tam mohlo snadno existovat. 4. Musí se tím vysvětlit, proč je problém vlastně problém, a to tak, aby nebylo možné problém nadále ignorovat. 5. Musí se vysvětlit, proč je vámi navrhovaná změna jediná, která dává smysl. 6. Nesmí obsahovat žádné příkazy; prostě jen popisuje, jak se věci mají. 7. V ideálním případě by to mělo být neutrální prohlášení, které je možné interpretovat negativně i pozitivně.
Není možné nejednat Všechny dobré příběhy obsahují okamžik pravdy. Někdy se mu říká „vrchol“ nebo „bod obratu“. Jestli se vám líbí učené výrazy, můžete mu říkat také „anagnorize“! Ať už ho nazvete jakkoli, je to okamžik, kdy si hlavní hrdina uvědomí skutečnou povahu 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518612
OD NÁPADU K ÚSPĚCHU
situace. Potom se musí rozhodnout, jak vyřeší svůj problém: jestli se vzdá toho, co na začátku příběhu chtěl, nebo je ochotný něco změnit – tedy jednat –, aby to získal. Výsledek rozhodnutí ovlivní konec příběhu. Obecně vzato, jestliže hrdina získá, co chtěl, končí příběh dobře. Jestliže ne, asi je to jasné… Jedna dobrá zpráva tu ale je: poselství, které dáváte dohromady, nikdy nemá tragický konec. Navrhujete ostatně takové, které má lidem ukázat, že máte odpověď na jejich otázku. Ukazujete lidem, jak získat, co chtějí, a často i mnohem víc. Svou prací na deklaraci cíle jste našli to, po čem vaše publikum touží. Při vytváření deklarace problému jste objevili skutečný problém, který mu v tom překáží. Ráda bych vám řekla, že prostá definice problému stačí k podnícení změny, ale bohužel nemůžu. Nejspíš znáte nekonečně mnoho příkladů, kdy jste věděli, co byste „správně“ měli udělat, ale neudělali jste to, nebo jste to odložili. Proč? Třináct let melouchaření na pozici vedoucí společnosti Weight Watchers mi ukázalo odpověď: nemůžete vytvořit samotnou změnu – pouze podmínky, které k ní vedou. Jistě, můžete někoho nadchnout, aby jednal. V některé situaci ho můžete přímo donutit. Činy jsou občasné a podnět většinou přichází zvenčí. Ale změna je něco úplně jiného. Jistě, patří k ní činy. Změna je ale nepřerušovaný čin. Podnět většinou přichází zevnitř, z nitra toho, kdo změnu podniká. Vy můžete jen nastavit parametry, které změnu pravděpodobně přivodí. Jak? Skrze konflikt. Vnitřní konflikt. Konkrétně konflikt mezi tím, co dotyčný chce (cíl) a čemu věří, ať už o sobě, nebo o okolním světě. Tento konflikt prakticky pokaždé postaví člověka proti tomu, co dosud dělal. Přesně to se stalo v roce 1947, když 100
Ukázka elektronické knihy