že až se napiji pomerančového džusu v hotelu a pokusím se něco sníst, uleví se mi. Na jídlo jsem však neměl ani pomyšlení. Všichni na mě pohlíželi jako na strašáka. V třesoucích se rukou jsem svíral kelímek s džusem. Napil jsem se, ale nepomáhalo to. Nedokázal jsem polknout jediný doušek. Musel jsem se jít vyzvracet ještě předtím, než jsem se převlékl. Místo snídaně a cigarety jsem tak bezmocně seděl jako hromádka neštěstí na záchodě a zvracel. Bylo mi stále stejně špatně, ne-li hůř. Oděl jsem se a jako mrtvola pohlížel na pobíhající písmenka a čísílka na seznamu pokojů. Ten den mi byla přidělena supervisorka Fantomas! To mi ještě ke všemu scházelo, klel jsem. A aby toho nebylo málo, byl „čekautový“ den a já jako bonus dostal apartmánovou stranu. Doplazil jsem se k prvnímu pokoji a hned vtrhl na záchod, kde jsem zvracel, znovu a znovu. Už nebylo co zvracet, a tak jsem jen pokašlával a civěl na spouštějící se lepkavé sliny promísené s žaludečními šťávami. Pak jsem uzřel svůj zbědovaný výraz v zrcadle. Měl jsem zcela červený obličej a krvavé bělmo v očích. Vypouklé oči se leskly jako zrcadla. Odkašlával jsem, avšak břicho se neustále zmítalo v křečích a vyžadovalo si další shyb nad mísu. Objímal jsem její obrubu, bědoval a nedokázal pochopit, jak jsem se dokázal takto zřídit. Hlava bolela jako střep a měl jsem horečku. Celý jsem se chvěl a jakýkoliv pohyb mi způsoboval nesmírnou trýzeň. Uklízel jsem to nejdůležitější a každou chvíli si sedal na křeslo a pokoušel se usnout. Přemáhal jsem se, jak jen to šlo. Říkal jsem si, že zamhouřím oka toliko na okamžik. Ne! Už jsem z chodby slyšel hlasy. Volá mě. Fantomas mě volá!!! Byla tu. Táhla mě za ruku jako marionetu a ptala 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518584