„Řekla jsem mu, co kdyby si tedy sám ušil nový oblek, a manžel, že máme Hondovu metodu uplatňovat i v domácnosti. A když jsem se ho zeptala, v čem to spočívá, řekl, abych si občas přečetla noviny. To mě namíchlo. Přece je čtu každý den.“ „Jistěže je čtete, paní.“ „Pak jsem ve starých novinách našla článek ‚Stojací límec se hodí v létě i v zimě‘!“ „To je taky Hondova metoda? Nejen spoření?“ „Přesně tak! Hondova metoda! V zimě že se prý má nosit několik vrstev spodního prádla, a když se nejspodnější vrstva propotí, má se nějakou dobu nosit navrchu. To myslí vážně? Takový nesmysl! Vždyť je to nehygienické!“ „No to je trochu…“ „A nejenom to. Píšou, že společenská setkání mají být pokud možno neformální. Takový nesmysl! Místo svatebního obřadu ‚tempurové setkání‘?“ „Co je to ‚tempurové setkání‘?“ „Příbuzní se sejdou a jí se tempura. Občas to lidé dělají.“ „Tedy takový večírek, kde se jí tempura.“ „No to je v pořádku. Ale aby místo svatebního obřadu pro dceru nebo syna rodiče uspořádali ‚tempurové setkání‘, kde oznámí, že jejich potomek uzavírá sňatek? To prý má být ten prostý, hospodárný životní styl, který odpovídá současným podmínkám. Docela mě to štve.“ „Ano, je to trochu smutné.“ „Velmi smutné, Taki. Pro nevěstu je to ten největší den v životě, a místo toho ‚tempurové setkání‘!“ Paní, snad neschopna vyjádřit své rozhořčení, znovu a znovu pronášela ten podivný výraz. A potom s rozzlobeně pozvednutým obočím uzavřela, že jestli jí chce manžel vnucovat životní
97
maly dum224.indd 97
19.9.2022 1:43:47
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518567
styl „tempurového setkání“, že odejde spolu se mnou a zavede si papírnictví. Potajmu mě napadlo, že na venkově, pokud nejde o boháče, nepřipadá žádný grandiózní svatební obřad v úvahu a i sezvat příbuzné na něco jako „tempurové setkání“ by byl úplný přepych. Paní se to však v každém případě nezamlouvalo. „Ne že bych toužila po nějakém luxusu, aby mě pak lidi považovali za nepřítele státu,“ řekla a uhladila si půvabně zvlněné vlasy. Ve městě se totiž objevila návěští s heslem „Luxus je naším nepřítelem!“. Paní si nikdy nenechala dělat trvalou, která byla předchozího roku zakázána; i za války, dokud to bylo možné, si pečlivě upravovala účes kulmou jako dříve. „Já taky nesouhlasím s přepychem, ale na ten jeden den, kdy je děvče nevěstou, se přece lidi můžou sejít k oslavě – pro ni, pro oba novomanžele! Požehnání přece nemusí znamenat přehnané výdaje. Ale nemusí se všechno dělat jako ‚tempurové setkání‘ na jedno kopyto. Neříkám, že si lidi maj dát ušít přepychové oblečení. To si ani my nemůžeme dovolit. Ale kdykoli kamkoli stojací límec? Člověk ztratí pocit volnosti. Nejde o peníze, ale o ten pocit. Já to nesnesu,“ uzavřela rezolutně a vzpřímena odcházela z kuchyně: „Dones mi do přijímacího pokoje čaj.“ „S cukrem?“ zavolala jsem za ní. „Ne, bez cukru.“ V kuchyni jsem ze skříně odolné proti myším vyndala modrou plechovku s liptonem, zatřepala jí, abych zjistila, kolik v ní je, a otevřela ji hliníkovou mincí. Nahřála jsem pro paní její oblíbený čajník, nasypala čaj, přelila čerstvou horkou vodou a nesla spolu s malými přesýpacími hodinami
98
maly dum224.indd 98
19.9.2022 1:43:47
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518567
do přijímacího pokoje, kde paní zapalovala plynová kamínka. Ano, v té době ještě byl plyn. O trochu později se začalo používat dřevěné uhlí. „Sedni si tady se mnou, Taki,“ usmála se na mě. „Ale paní, to přece nejde.“ „To je v pořádku. Jde o ten pocit, víš. A čajník vystačí na tři šálky. Přidej ještě trochu horké vody, aby bylo dost pro nás obě.“ Vrátila jsem se z kuchyně s naplněným čajníkem a se svým hrnkem. „Ach, výborný čaj,“ řekla paní po chvíli. Její dech se v dosud chladném pokoji srazil v bílou páru. „Manžel se v poslední době změnil,“ pronesla náhle. „Nemyslíš, Taki?“ „No, já…“ „Dřív takový nebyl. Býval velkorysý, víš.“ Abych neřekla něco nevhodného, radši jsem se mlčky napila čaje. „Já vím, že má teď hodně práce a víc odpovědnosti, ale dřív býval pozornější.“ „Pozornější?“ „Bral mě na výstavy a do biografu, říkával, že prý kvůli hračkám, pro inspiraci. Taky jsme chodili ven povečeřet. V poslední době pořád večeří při schůzích s kolegy z Asociace.“ „Ale paní, ani v restauraci to nebude stát za moc, když zakázali podávat rýži. Nevím, co pánové na schůzi jedí, ale určitě to moc chutné nebude.“ „Nezakázali ji. Jenom chtějí, aby se rýží šetřilo, může se podávat jen večer mezi pátou a osmou. Navíc podle toho, kam se jde, určitě bude i kvalitní.“
99
maly dum224.indd 99
19.9.2022 1:43:47
Ukázka elektronické knihy