skoro tma. Chtěla jsem dnes po škole obejít obchody a podívat se po vánočních dárcích, ale jelikož vypadám jak nosorožec, musím to nechat na jindy. 6. 11. 2006 Moje milá H, je mi líto, že tě přepadl stesk. Není se čemu divit, i mně je často teskno, Co ti můžu radit? Vlastně nic. Pomáhá zahlušit ho spoustou „dělání, dělání“… však to znáš. Když jsem přišla domů ze školy, zachvátila mne veliká radost a vděčnost, že mám hodnou rodinu, krásný byt a navíc hezoučkou chaloupku. Jsem šťastný člověk. Přeju i tobě takové pocity. Utkvěl mi v paměti výrok B. Benešové v jedné její knize. Píše o své hrdince: „Štěstí tu je, ale schází schopnost je cítit.“ Tak to s námi někdy opravdu je. 10. 11. 2006 Moje milá H, pořád ovšem myslím na tvé problémy s prací a se studiem. Vím, že nynější pracovní pozice tě neuspokojuje, je pod tvými možnostmi a ambicemi, k tomu to každotýdenní dojíždění – jenže nic chytrého nevymyslím. Doma s Rayem asi nezůstaneš. Vzpomínám, jak jsi byla šťastná, když jsi dostala svou první australskou výplatu, hned jsi i mně chtěla udělat radost a koupila mi digitální foťáček. Mimochodem, dodnes mě to strašně mrzí! Nic mi nekupuj! Já přece si mohu opatřit dokonce mnohem víc, než potřebuju!
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518415
15. 11. 2006 Ahoj, milá m, snažím se být OK, v neděli přijede Ron, odletí pak za týden. Ray neví žádné podrobnosti, ani ty základní, jak se dostrane z letiště a tak. Takže to bylo na mně: napsala jsem mail a už tedy vím, co bude, jak bude, jak si to představují s naším domem i s byznysem. Nesmím si dělat starosti, i když – to víš, vaření a jiné práce zbudou na mně, alkohol poteče proudem – Ron udělá v bottle shopu velkou tržbu, ti už se těší! Pak můžou zavřít a odjet na Vánoce na dovolenou! A program? Barbecue, motorky, přehrada a tak. 16. 11. 2006 Moje milá H, tvá složitá situace, všechno, co prožíváš, mne nenechává pochopitelně klidnou. Lidé kolem tebe se nezmění, to neočekávej, oni tě nemohou chápat, nevědí, co je vysokoškolské vzdělání, nějaké vyšší cíle a sny. Oni si jistě říkají: „Co by ta girl z východu chtěla? Vždyť náš Rayíček by za ni i dýchal!“ Konkrétní úkol těchto dní je před tebou: ideální by bylo, kdyby Ron opravdu koupil dům v sousedství. Je zřejmé, že budou v Austrálii velmi často a vždycky by s naprostou samozřejmostí tábořili u vás doma. A to nejen jeho rodina, ale co je horší, i všelijací jejich známí a známí jejich známých. Aby Ray pro ně stavěl nový dům, to je nesmysl! Po zkušenostech s budováním apartmánů to musí být každému jasné. Od A do Z všecko dělal a zařizoval Ray a Holanďani se ani nezajímali! Dál na toto téma nebudu psát, vždyť obě víme svoje.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518415
17. 11. 2006 Ahoj, m, dnes byl prima den. Dělala jsem si svoje papírování, Ray opravoval čerpadlo (koupil nové, ale nějak se mu to nezdá). Díky moc za všechnu tvou podporu. Co bych si bez tebe počala, vždyť já rychle klesám na mysli, Ray se pak ptá, jestli ho mám ještě ráda, já se v tom plácám. Těším se na těch pár dní u moře, co nás čekají, přestože si dovedu představit ty všelijaké hloupé řeči! Já jsem věčně proti Holanďanům v opozici, jenže co nadělám: vidím, že o normálním životě v Austrálii, o obyčejných lidech, o pracovních podmínkách, o politice, o cestování vím mnohem víc než oni všichni dohromady včetně Raye. Jsem totiž v denním styku s normálními lidmi, kteří mají obyčejné starosti i radosti a nepatří k „horním deseti tisícům“. Já si všecko musím sama tvrdě získat, mám svoje názory a svá předsevzetí a dovedu za nimi jít, Ray je jenom poslouchá! Když oni řeknou, že je to černé, tak pro něho je to taky černé, vůbec nad tím nepřemýšlí. Když tohle vidím, jak ho mám obdivovat? Kde je můj někdejší bezbřehý obdiv k němu a oddanost? Tož tak. Ať tak či tak – budu si užívat si moře, prkno, dobré jídlo, skvělé koktejly a tak. 17. 11. 2006 Moje milá H, ve čtvrtek jsem byla s Marií v kavárně, podrobně jsem si dala popsat svatbu její nejmladší dcerky. Řeknu ti, v jejich rodině to funguje jinak než u nás. Nevěsta všecko zařizovala sama, dovezla si koláčky, víno, zákusky, kytičky, šaty měla z půjčovny, na nich krátký bílý kožíšek, protože bylo velice zima. Obřad měli v Buchlovicích na 100 Ukázka elektronické knihy