jako ten chlápek, který se vynořil ze dveří tak prudce, že do Zacha narazil. „Pardon,“ vyjekl a polekaně od Zacha odskočil. „Nic se nestalo,“ zabručel Zach a chystal se jít dál. Jenže ten chlápek ho chytil za rukáv. „Zachary! Taková náhoda! Zrovinka včera jsem si říkal, jaká je to ostuda, že jsme spolu my dva ještě nemluvili. Vsadím se, že jsi o mě už slyšel. Ale ničemu z toho nevěř.“ Celý byl jako z divokých vajec. Jak mluvil, široce gestikuloval a ještě u toho různě poskakoval. Zachův rukáv pořád držel, takže sebou šili oba. Zach měl aspoň čas si ho prohlédnout. Čupřina světle plavých vlasů rozcuchaná, jako kdyby se právě vykulil z postele. Světle modré oči těkající ze strany na stranu. Oblečený byl do poněkud umačkaného, vysoce elegantního šedostříbrného saka a černé košile. Rysy jeho jemně formované tváře byly Zachovi povědomé. „Jmenuju se sice Krasen,“ řekl chlápek a zdálo se, že předpokládá, že ho Zach na první pohled poznal, „ale dobří přátelé mi říkají Sen.“ Konečně pustil Zachův rukáv a rozhodil paže do stran. „Jsem poetická duše, proto mám poetické jméno!“ „Strýček Krasen?“ vypravil ze sebe Zach. Prostřední Urvalův syn a bratr jeho matky. Chlápek se rozzářil šťastným úsměvem. „Trefa!“ Zabušil Zachovi na hrudník uniformy a zahlaholil: „Ty a já budeme přátelé, tomu věř! Co tady vůbec děláš?“ Zachovi bylo trapně. Krasen s ním mluvil, jako kdyby spolu od útlého věku pásli krávy. „Jsem tu jako Fainův asistent,“ dodal s vědomím, že má přísně zakázáno komukoliv připomínat své příbuzenské vazby k císařově rodině. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518414
Krasen se uličnicky uchichtl. „Asistuješ při výběru pipinek? Jaká ironie. Vlastně sem patříš mnohem víc, než ten starej prďola.“ Z pootevřených dveří, z kterých před chvílí Krasen vyletěl, se ozval chrchlavý kašel. Krasen se zatvářil provinile. „Jejda, zapomněl jsem, že mám poslání. Můj přítel to včera trochu přehnal s cihusovým šustím, Musím mu sehnat krapet krobolího nálevu, znáš to.“ Ne, to Zach neznal, ale nemínil to otevírat, tak jen toporně přikývnul. Krasen znova bodře plácnul Zacha po rameni. „Musím běžet, Zachu. Brzy se uvidíme!“ A byl pryč. Zach přidal do kroku. Už byl skoro u dveří jejich apartmá, když cosi zaslechl za zády. Svištivý zvuk, jako když něco ostrého rozráží vzduch. Pak ucítil bolest mezi lopatkami a obestřela ho tma.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518414
STUDENÁ SPRCHA Probudil se s pohledem upřeným na strupatý šedý strop. Takový je v jeho pokoji v kasárnách v Nirruvienu. V první chvíli jej napadlo, že se mu ta epizoda s Oblačnou plošinou a Krajkovým pralesem zdála. Paráda! To znamená, že má dovolenou teprve před sebou… Potom se zavrtěl. Ucítil pálení mezi lopatkami. Konečně se podíval kolem. Ne, není ve svém pokoji, i když kasárna to nepochybně jsou. Ocitl se v base. Ještě nikdy tam zavřený nebyl, zatímco spousta jeho známých už ano. Co se, sakra, stalo? Nechtělo se mu věřit, že by se ta lumpárna v Krajkovém pralese dostala k císaři tak rychle. Jak tam tak ležel a civěl do stropu, konečně měl příležitost si ten rozhovor s petrofionty v duchu přehrát. Kdo že to mohl Urvalovi pomáhat s magií? Igor ab Nirruvien, Fain a konečně Denervos. O něm organismus řekl, že pochází z Metaprostoru. Nová skutečnost. A ta modro stříbrná záře? Ze změti návrhů ulpěla v paměti zmínka o ztraceném
opasku
bohyně
Reduty,
živelných
sessilionech
z Vajhamu, nějakých haffontech. A Fain se ještě zmínil o Vedonských memoárech a Šlakovém osvitu. Nic z toho Zach neznal. Ale udělá maximum, aby to napravil. Jenom, co se dostane vězení. ***
100 Ukázka elektronické knihy