jako ten chlápek, který se vynořil ze dveří tak prudce, že do Zacha narazil. „Pardon,“ vyjekl a polekaně od Zacha odskočil. „Nic se nestalo,“ zabručel Zach a chystal se jít dál. Jenže ten chlápek ho chytil za rukáv. „Zachary! Taková náhoda! Zrovinka včera jsem si říkal, jaká je to ostuda, že jsme spolu my dva ještě nemluvili. Vsadím se, že jsi o mě už slyšel. Ale ničemu z toho nevěř.“ Celý byl jako z divokých vajec. Jak mluvil, široce gestikuloval a ještě u toho různě poskakoval. Zachův rukáv pořád držel, takže sebou šili oba. Zach měl aspoň čas si ho prohlédnout. Čupřina světle plavých vlasů rozcuchaná, jako kdyby se právě vykulil z postele. Světle modré oči těkající ze strany na stranu. Oblečený byl do poněkud umačkaného, vysoce elegantního šedostříbrného saka a černé košile. Rysy jeho jemně formované tváře byly Zachovi povědomé. „Jmenuju se sice Krasen,“ řekl chlápek a zdálo se, že předpokládá, že ho Zach na první pohled poznal, „ale dobří přátelé mi říkají Sen.“ Konečně pustil Zachův rukáv a rozhodil paže do stran. „Jsem poetická duše, proto mám poetické jméno!“ „Strýček Krasen?“ vypravil ze sebe Zach. Prostřední Urvalův syn a bratr jeho matky. Chlápek se rozzářil šťastným úsměvem. „Trefa!“ Zabušil Zachovi na hrudník uniformy a zahlaholil: „Ty a já budeme přátelé, tomu věř! Co tady vůbec děláš?“ Zachovi bylo trapně. Krasen s ním mluvil, jako kdyby spolu od útlého věku pásli krávy. „Jsem tu jako Fainův asistent,“ dodal s vědomím, že má přísně zakázáno komukoliv připomínat své příbuzenské vazby k císařově rodině. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518414