později přijde. Když ho krejčí požádal, aby si svlékl tuniku a nátělník, udělal to. Jakmile ostatním odhalil své jizvy, veškerá konverzace rázem utichla. Uslyšel nejedno zděšené zalapání po dechu, než královna Jehan tiše pronesla „Mistře krejčí“ a pobídla tak postaršího muže, aby se vrátil k práci. Přispěchal ke Casovi se svými měřidly a rychle mu bral míry, zatímco Cas otupěle hleděl přes místnost a snažil se, aby se z jeho obličeje nedalo nic vyčíst. Uplynulo jen pár minut, než ho nechali znovu se obléknout. Sorne mezitím utekla z komnaty v slzách. Konečně královna Jehan Casovi s díkem oznámila, že už ho nebu dou potřebovat. Sestoupil z podstavce. Královna tiše, pouze pro jeho uši, pravila: „Nechápu, jak mě ve svém domově vůbec můžete snést.“ Cas neměl v úmyslu znectít svého bratra ani mistra Jacomela tím, že by vyslovil nahlas své myšlenky. Uklonil se a řekl klidně a zdvořile: „Jste naším hostem, Vaše Milosti. Je nám potěšením mít vás tu. Za dnešek vám děkuji. Ventillas bude rád, že bude mít své oblečení zase jen pro sebe.“ Nebylo pro něj snadné dívat se na ni a nemyslet přitom na čas strá vený v Brise. Její výraz říkal, že si to uvědomuje, ale odpověděla jen: „Nemáte v rodině žádné ženy, lorde Cassiapee. Žádné starší sestry. Proto bylo potěšením královně.“ On se snažil. Ona se snažila. Co jiného mohli koneckonců dělat.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518144