kvóta nižší (75‚8 %). Teoreticky jen zde, v souvislosti s měnící se společenskou a hospodářskou strukturou Slovenska lze očekávat ještě malý přírůstek zaměstnaných žen.95 Jakkoliv je podílení se na společenském produktivním procesu stále základem socialistického modelu emancipace ženy, ztratila výdělečná činnost žen svou (pro padesátá léta typickou) klíčovou pozici jako kritérium jeho úspěšnosti. Na její místo se do středu pozornosti dostaly zájmy a potřeby žen samotných; z objektu emancipačního procesu se staly jeho subjektem. V širších souvislostech je tento vývoj součástí procesu oddogmatičtění a rehumanizace marxismu. V souladu s touto změnou kritérií je teď – na rozdíl od padesátých let, pro něž už samotná rostoucí zaměstnanost žen byla považována za jednoznačně pozitivní zjev a úspěch uskutečňování socialistického modelu – zaměstnanost ženy viděna v celkovém komplexu společenských podmínek. „Optimální tempo růstu ekonomické aktivity žen je takové, které je v souladu s připraveností společnosti, tedy s možnostmi a schopností společnosti vyrovnávat se s úkolem likvidace rozhodující části domácích prací a vybudování sítě dětských zařízení v takovém rozsahu a kvalitě, aby kolektivní péče byla ve vhodné proporci s individuální. Bylo by jistě naivní očekávat, že některá společnost se dokáže zhostit této úlohy natolik úspěšně, aby této rovnováhy dosahovala; ani socialistická společnost nemůže být výjimkou. … Kritériem příznivého vývoje ekonomické aktivity žen není tedy míra přiblížení se ekonomické aktivitě mužů, ale míra souběžnosti s vývojem komplexu podmínek, za nichž probíhá.“96
95 V SRN byla zaměstnanecké kvóta v roce 1970 v populaci v produktivním věku mezi 15 až 60 lety 49‚2 % u žen a 89‚8 u mužů. Viz „Žena v rodině a povolání,“ op. cit., s. 88. 96 D. Fukalová, op. cit., s. 88.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518136