zaujala vůči Helze naprosto negativní stanovisko. Nechápe prý, řekla, jak může někoho vůbec napadnout přinést do nemocnice myš. Ledecký se však hájil. Chtěl jsem, řekl, aby měl Toni něco po nás na památku. Když jsme mu sežrali tu Fifinku. Jak to, na památku, řekla sestra Anna. Tak, řekl rozpačitě Ledecký. Dostali jsme totiž předvolání do transportu. Já a Jenda Schleim taky. Jo tak, řekla sestra Anna. Přece jen to na ni zapůsobilo. I když poslední dobou šel jeden transport za druhým a obyvatelé ghetta si na to už dávno zvykli, člověk, který odcházel do transportu, byl v jistém smyslu respektován. Nevzbuzoval sice žádnou zvláštní lítost a neměl žádná privilegia, ale zase vynadat mu jen za to, že přinesl svému kamarádovi do nemocnice myš, dost dobře nešlo. A tak sestra Anna jen uhladila peřinu na posteli pana Adamsona (poněkud ji předtím podupala), podívala se na teploměr a odešla. Tím vlastně ubytování Helgy v pokoji schválila. Také pozornost pánů se obrátila od Helgy k Ledeckému. Kdy odjíždět, dotazoval se pan Brisch. Zítra, řekl Ledecký. Mám číslo Ep 346. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518122