[98]
To může být také důvodem, proč cizinci hrozí, že se stane obětí násilí. I když může zastávat určité funkce, stojí mimo společnost. Ačkoli se pohybuje uvnitř určitého sociálního a symbolického prostoru, je narušitelem pořádku, na jehož základě lze činit jednoznačná rozhodnutí. Má-li cizinec, jako v Schlemihlově případě, co do činění s penězi, tj. s médiem, které s sebou konotativně nese rysy nomádství a nepřehlednosti, tato nelibost, namířená proti cizímu obchodníkovi a člověku peněz, se zesiluje. Očekává se od něj, že bude znevýhodňovat „domácí“ aktéry. Historické případy genocidy na Židech, ale také na Číňanech (např. v Indonésii) jsou hrůznými příklady tohoto násilí. Cizinec, nezřídka definovaný jako součást etnicky vymezeného kolektivu, se často stává potenciálním obětním beránkem, jak jej popsal René Girard ve svých studiích o náboženství a násilí. Klade se mu za vinu zlo nebo neštěstí ve „vlastní“ společnosti. Girard to ukázal na příkladu moru a s ním souvisejících středověkých pogromů na židovské obyvatelstvo. Židé se takto „stávají“ těmi, kdo otrávili studně a tím vyvolali epidemii. V této souvislosti Girard přichází s tezí, která je na první pohled překvapivá, a sice že násilí vůči menšinovému druhému ve vlastní zemi nevyvolává rozdíl mezi ním a mnou, ale skutečnost, že tento rozdíl neexistuje. To, co vede k násilí a agresi proti druhému, není fakt, že pochází z jiného symbolického řádu (nomos),46) ale že nemá stanoven žádný mrav ani řád: V jiném člověku se nevidí jiný nomos nebo jiná norma, nýbrž anomálie a abnormalita; z člověka s tělesnou vadou se stává zrůda, z cizince člověk bez vlasti. V Rusku není dobré být považován za kosmopolitu. Metoikové (usazení cizinci) napodobují různé odlišnosti, protože sami žádné nemají.47)
Na Schlemihla, člověka bez stínu, který se neustále musí mít na pozoru před svým okolím, aby nepostřehlo jeho anomálii, 46) Řecký pojem nomos, který hraje významnou úlohu nejen v Bourdieuově teorii
pole, ale např. i u Carla Schmitta, znamená ustanovení, právo, mrav, zkrátka to, co je ve společnosti respektováno. 47) R. Girard: Obětní beránek, přel. H. Beguivinová (Praha: Lidové noviny, 1997 [1982]), s. 29.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518110