[1 obrázek v příloze] Máme mezi sebou gangstera, přátelé! Teda, Devone Richardsi! Poflakuje se ve špatné části města. Co se od něj dá čekat, když tak často navštěvuje velmi vlivné, a navíc ještě dost pohledné drogové dealery. Dávej si pozor, Vonnie, Juilliard nemá moc v lásce záznamy v trestním rejstříku. Doufám, že ti to za to stojí. — Eso
Je tam fotka Devona, jak stojí u nějaké budovy. Přečtu si text a zabubnuju nehty do stolu. Kdo by se o Devona tak zajímal? Vypadá to skoro na nějakého naštvaného nebo žárlivého expřítele… Ťuknu na displej a vyberu kontakt na člověka, se kterým už jsem několik měsíců nemluvila. Ahoj, Scotty, tady Chiamaka.
Sleduju obrazovku, ale na chvilku zvednu oči, abych se ujistila, že se na mě Peterson nedívá. Ve škole mobily používat smíme — jenom ne během vyučování. Prý nás rozptylují. Vsadím se, že si učitelé nic takového ani nedokázali představit, když tohle pravidlo zaváděli. Jak se může někdo soustředit, když se po škole volně pohybuje taková zmije? Sjedu prstem po displeji a netrpělivě klepu do stolu. „Komu píšeš?“ zeptá se Jamie šeptem a já se leknu. Jemně ho plácnu. „Do toho ti nic není. Soustřeď se na práci,“ od seknu a telefon trochu nakloním, aby na něj Jamieho zvědavé oči nevi děly. Objeví se tři tečky, které znamenají, že Scotty píše. Narovnám se na židli. Dlouho jsme spolu nemluvili. Píšu ti, protože se chci na něco zeptat, a chci přímou odpověď. Sna-
žím se mu tím nahnat strach. Asi jsem si s ním měla promluvit u oběda, protože zastrašování mi jde líp osobně. Ale nebyla jsem v tom správném rozpoložení. Jen se ptej.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518104