98
a n t o n
d u
b e k e
•
h o t e l
b u c k i n g h a m
„To je jasné jak facka, ne? Buckinghamem prochází strašná spousta bohatých ženských. Většina z nich se vdala z povinnosti, a ne z lásky. Takže když se namane švihák jako de Guise a nebrání se jim dělat doprovod…“ V bujaré náladě Rosa uchopila koště a napodobila polibek. Potom s ním tančila po parketu, až se zjevila nad Nancy. „Pojď, Nance. Ty budeš LaPegnová nebo jedna z těch Španělek. Ty uměj chlapa rozpálit, no ne?“ Vzduch náhle prořízlo pronikavé zvolání: „NO DĚVČATA!“ Nancy vzhlédla. Paní Moffattová se k nim blížila od dveří z recepce. Pošklebující se tesaři a malíři se vrátili ke své robotě a nadřízená pokojských si to hasila s brunátným obličejem a dopáleným výrazem k dívkám. „Děvčata, jak můžete být tak neukázněná? Jste budižkničemu! Jak můžete být tak zabedněné? Co kdyby se tu objevil pan Charles? Jsou věci, před kterými vás ochránit nemohu. Jednou z nich je to, jak pan Charles pohlíží na ulejváky.“ Během řeči z ní zlost vyprchávala. Nancy koutkem oka zahlédla, že se Rosa a Ruth tváří nečekaně provinile. „No, když máte čas tancovat, tak to musíte být skoro hotové, že?“ Vzápětí stála paní Moffattová nad Nancy a hodnotila její práci. Chvilinku váhala, pak řekla: „Děvčata, běžte do třetího poschodí. Paní Whiteheadová potřebuje pomocné ruce. Dnes se to tam zaplňuje. Pan Chaplin je se svým doprovodem zpět ve městě. Nancy, dokonči to tady.“ Ještě počkala, až ty dvě odejdou, a šeptem dodala: „Řekla bych, že je čas na jeden z těch bonbonů.“ Nancy rychle zapomněla na ruměné líce. Chtělo se jí tancovat. Klidně s koštětem. Jenomže… Sáhla si na nohu. Nikdo si toho nevšiml; dosud ne. Ale nepřehlédli by to, až by se dala do pohybu. Zvedla oči. Sál se vyprázdnil, neboť řemeslníci odešli na oběd. Měla ho celý pro sebe. Košťata ležela tam, kde je Rosa a Ruth ve spěchu odložily. Možná…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518088
99
a n t o n
d u
b e k e
•
h o t e l
b u c k i n g h a m
Poslední části lustru nechala být, popošla ke smetákům a jeden vzala do rukou. Zavřela oči. Kdyby se odvázala a vcítila do toho, téměř by slyšela hudbu v podání orchestru Archieho Adamse. Nebylo to snadné. Párkrát to vzdala, otevřela oči – a kouzlo se rozplynulo. Ale když se soustředila, jako by kolem sebe postřehla vířit jiné tanečníky. Slabounce zaslechla halasný smích dam a pánů od okolních stolů. Skleničky cinkaly, lidé si připíjeli. Kdesi někdo podupával v rytmu bicích nástrojů. Rozhýbávala se. Zkraje se pohupovala. Pak nesměle zkusila jeden krok a další. Nikdy se tancovat neučila. Ve vedlejší vesnici byla tančírna a ona jednou přemluvila otce, aby ji tam vzal. Jen aby viděla, jak se tam scházejí venkovanky a zase odcházejí. Vzpomínala, jak tenkrát tančili, a také si vybavovala, jak tady na tom parketu tancovali de Guise a Grusinská. Znenadání jako by to nohy pochopily. Ukročila dopředu, do strany, zpátky a s koštětem v náruči vykreslovala na podlaze základní kroky. Obrátila se, v noze píchalo, ale o nic víc, než když v pokojích převlékala postele nebo zametala. Přišla na to, že pokud na to nemyslí, zdaleka to není tak těžké. Stačilo se nechat unášet hudbou. Tu náhle přerušilo zavřeštění. Vivienne Edgertonová postávala pod klenbou, kde normálně bývaly dveře do šatny, nyní však vysazené ze zárubně a odvezené za účelem osmirkování a opětného nalakování. Jak dlouho tam zevlovala? Měla na sobě nádherné šaty a obličej namalovaný, jako kdyby se sama chystala tančit pro obecenstvo. Ve výrazu pod líčidlem se mísilo zděšení se škodolibou radostí. „To… jsi zase ty? Tátova tančící pokojská. Panebože! Co tady proboha s tím smetákem vyvádíš?“ Nancy ho tiskla pevněji, až se jí potily dlaně. „Zametám, slečno Edgertonová. Račte, prosím.“ „Zametáš?“ Vivienne vykročila vpřed s hlavou nakloněnou ke straně zdánlivě upřímně, avšak zabarvení hlasu nenechalo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518088
100
a n t o n
d u
b e k e
•
h o t e l
b u c k i n g h a m
Nancy na pochybách, že od ní nemůže čekat bezelstnost. „Hm, ještě jsem neviděla nikoho, kdo by zametal tanečním krokem. Nezopakuješ mi to?“ Vivienne se k ní blížila po parketu vyrovnaným, elegantním krokem. Nancy obdivovala, jak je krásná. Jaksi upjatá, ale v pohledu měla cosi z řecké bohyně. Vznešená, hrdá a… „Slečno Edgertonová, co si přejete? Promiňte, že mluvím tak bez vobalu, ale taneční sál je uzavřenej. Probíhaj tu vopravy a úklid.“ „Podívej se, ty sis sem přišla zatančit. Já třeba taky. Dejme tomu, že já povolení mám. A jen tak mimochodem, ani žádné nepotřebuju… Pověz mi, co vlastně máš s nohou? Taháš ji kousek za sebou. Neustále. Že by… nedbalost? S tou nožičkou ti tancování moc nepůjde. Tělo musí perfektně dodržovat rytmus a synchronizovat s partnerem – nebo smetákem.“ Vivienne nezakrývala úšklebek. Ale náhle ji smích přešel. Kočičí oči jí výhružně plály. „Co kdybys po těch svých chromých nohách na hodinu odpajdala a sál přenechala mně? Koště si můžeš vzít s sebou. Nerada bych, aby ses cítila osaměle.“ Nancy měla něco na jazyku, avšak slova jí uvázla v hrdle. Ať to způsobil strach z následků, nebo jen myšlenka, že jí Buckingham vtlouká do hlavy, aby si uvědomovala, kde je její místo, raději ta slova spolkla. Hlavně ať u ní zas neupadneš do nemilosti, nabádala se. Koště jí vypadlo z ruky, až to bouchlo, zastavila se a otočila se na podpatku. Nato odešla a nechala za sebou nevyleštěný lustr. Jak chvátala po šikmé ploše k hale s podlahou z černých a červených dlaždic, noha protestovala. Zastavila se, chytila se za ni, přemohla vzlykot a s údivem zjistila, že vedle ní stojí Billy Brogan s pihatým obličejem a odstávajícíma ušima. „Stalo se vám něco?“ Nancy prudce zavrtěla hlavou a Billy couvl. „Nic. Jenom… noha.“ „Je to zlé?“
Ukázka elektronické knihy