CAITLIN CREWSOVÁ
sprchu. Jenomže se ukázalo, že ani to nepomáhá. Celé jeho tělo bylo pod ledovou sprškou deprimované – až na jednu konkrétní část. Jako obvykle. Oblékl se, pak se nasnídal a probral s personálem obvyklé záležitosti, načež přijal fakt, že nějaké jeho části se zamlouvá, že to není jednoduché. Že žena, kterou si nevybral, pro něho znamená víc než jen kousek nábytku nebo zděděný rodinný klenot, o který by se měl starat. Že pro něho představuje mnohem větší pokušení, než očekával, když souhlasil s manželstvím, kterým mu Orion vyhrožoval od své korunovace. Vynaložil spoustu úsilí, aby přesvědčil svět, že je takový, jak se zdá na první pohled. Když ve skutečnosti se vrhl do radovánek bez omezení jen proto, že prostě mohl. Nyní se fikce stala realitou a požitkářství už nebylo možné. Griffin měl dojem, že je to poetické. A nikdo nikdy netvrdil, že poezie má být příjemná. Pokud by bylo snadné být dobrým člověkem, říkal si – zatímco mířil do paláce – bylo by na světě takových lidí víc. „Díky manželství ses měl usadit,“ pověděl mu Orion přespříliš pobaveným hlasem, když se Griffin objevil v jeho kanceláři. „Ale musím říct, že moc usazeně nevypadáš.“ „Spíš naopak, bratříčku.“ Griffin vykročil ke svému oblíbenému křeslu před krbem a roztáhl se na něm jako nemrava, jímž celé roky byl. „Nikdy mi nebylo líp.“ Orion se ušklíbl. „To vidím.“ „A co tvoje manželství?“ zeptal se Griffin. „Jsi ženatý teprve týden. Většina novomanželů by byla někde na svatební cestě a těšila se z nových povinností starodávným způsobem. Místo toho musíš dneska 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517992
ZKÁZA, NEBO VYKOUPENÍ?
večer pořádat tradiční banket a ples a jako vždycky konat svou povinnost.“ „To má být dotaz na mé blaho?“ Jeho bratr si ho měřil a Griffin se obával, že mu vidí až do žaludku. „Nebo stížnost na tvoji vlastní situaci? Netušil jsem, že máte s Melody takový vztah, který by vyžadoval líbánky.“ A ostrý pohled, kterým ho Orion probodl, jako by Griffinova pověst vířila všude kolem něho jako tlustý zimní kabát… bolel. Griffin proti své vůli slyšel Melodyin hlas z toho večera na nádvoří, na který se snažil ze všech sil zapomenout. Proč bys musel vůbec s někým soupeřit? zeptala se ho tehdy. No proč vlastně. A najednou, poslední den tohohle podivného roku, mu přišlo důležité zjistit – jednou provždy – jestli Orion tuší, že si Griffin dobrovolně zvolil být na temné straně jako kontrast k jeho světlu. Že takový doopravdy není, že se takovým stal. Úmyslně. V mládí se choval nevázaně, to jistě. Taky byl v armádě, což by nebylo možné, kdyby strávil běháním za děvčaty třeba jen polovinu času, tak jak tvrdila jeho pověst. A svoje zkušenosti snižoval v každém interview, které poskytoval, protože se to od druhého královského syna čekalo. Na odpovědnost byl odborník Orion, který představoval naději na lepší budoucnost. Náhradníka chtěli na zábavu. „Myslíš si, že nejsem schopný se ovládnout, pokud chci?“ zeptal se. Ani zdaleka tak lehkovážně, jak by měl. Jeho bratr se rozesmál. „Nepochybuju, že se dokážeš ovládat, Griffine. Jen si říkám, jestli se budeš ovládat.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517992
CAITLIN CREWSOVÁ
„Požádal jsi mě, abych se oženil s nevinnou a naivní dívkou, která neví nic o světě a ještě méně o mužích, pokud nepočítáš jejího příšerného otce,“ zavrčel Griffin. „Ne, Orione, nepotřebuju žádné líbánky, abych uhasil chtíč v jejím křehkém těle. Ale děkuju, že si o mně myslíš jenom to nejlepší.“ Orion zvedl hlavu a probodl ho tím svým pohledem, po němž obvykle jeho podřízení… přehodnotili své postoje. Griffin už se však pustil touhle neuváženou cestou, takže zůstal tam, kde byl, povaloval se na židli před bratrovým krbem. Dokonalý obraz bezstarostného povalečství a požitkářství. V tom byl dobrý. „Nemyslím si, že bych tě z něčeho obvinil,“ ozval se Orion po chvíli. Dotčený panovník. „To z tebe mluví špatné svědomí?“ Griffin už se chystal omluvit. Ale teď… si to rozmyslel. „Překvapuje mě, že si myslíš, že mám vůbec nějaké svědomí. To jistě není možné. Celá Evropa přece ví, že nejsem nic víc než ubohá náhražka za našeho zesnulého, neoplakávaného otce.“ Orion si ho jen měřil pohledem. A pak, po chvíli, která byla mnohem napjatější, než by měla, si povzdechl. „Vím, že dodržíš slib, co jsi mi dal, Griffine. Tak jako vždycky. Jenom královna si tím není tak jistá.“ „Možná kdyby o mně během let psala míň článků do bulváru2 , tak by si teď nedělala takové starosti.“ Calistin a Melodyin otec Aristotle ovládal bulvární tisk v zemi. Calista v tomto tisku pracovala a tvářila se jako jeho loajální spojenec – a psala bulvární články o obou královských bratrech –, přitom ale plánovala zničení vlastního otce i jeho impéria. Více v již zmíněné knize Dcera mého nepřítele. Poznámka redaktora.
2
100 Ukázka elektronické knihy