ŠESTÁ KAPITOLA Isaac se pohodlně usadil ve svém oblíbeném křesle a myslí mu prolétlo, jak je rád, že je zpátky doma v teple a útulnosti Marlow Manor. Jeho předpovědi se ukázaly jako správné. Sníh začal padat, zrovna když kočár dojel do hrabství Northampton a teď už bylo jisté, že teplota prudce klesne a noc bude větrná a mrazivá. Honora měla špičku nosu úplně červenou chladem, když se mu krátce poklonila při loučení před kanceláří právnické firmy Filliol, Ellis a Drew před třemi hodinami. Jakmile promluvila, bílé obláčky jejího dechu ladily se sněhem plnými mraky na obloze. Jeho poslední pohled na ni zachytil vlnící se černou pláštěnku, na které se vyjímaly bílé sněhové vločky. Stoupala vzhůru po schodech, a nakonec zmizela uvnitř. Tím jejich známost skončila. Nebo v to alespoň Isaac doufal. Měl by za tím komplikovaným setkáním udělat tlustou černou čáru a být rád, že jí viděl záda. Ale přesto… Sám ve své pracovně se opřel v křesle a očima bloudil po různých portrétech zavěšených na zdech. Postavy na nich vymalované se na něj usmívaly. Zvláště jeden, který představoval jeho matku, byl pyšně zavěšený vedle jednoho momentálně tmavého
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517985
SLIB POD JMELÍM
okna. Právě výsostná poloha tohoto obrazu byla jedním ze zásadních bodů svárů během otcova druhého katastrofálního manželství. Vůbec ne poprvé si Isaac přál, kdyby mu ta žena namalovaná na obraze mohla poskytnout dobrou radu. Je přece úplný nesmysl, aby se mu stýskalo po ženě, po matce, kterou prakticky nikdy nepoznal. Ale ve skutečnosti vždycky, když pohlédl do těch malířem zachycených laskavých očí, jak se na něj z obrazu dívají, pocítil něco jako lítost. Zemřela při jeho narození, při porodu dlouho očekávaného dědice, po kterém otec tak toužil. Ale když nad tím teď v dospělosti přemýšlel, stálo to nakonec vůbec za to? Smrt jednoho člověka, aby mohl přijít na svět nový život – od takového osudu chtěl Charlotte uchránit za každou cenu. Ona je jediná osoba, na které záleží… anebo jí alespoň byla, než do jeho života vtrhl další člověk a on začal najednou pochybovat… Ze všech ženských na světě to musí být zatraceně zrovna Honora Blakeová, kdo upoutal jeho zájem. Proč? Její schůzka s Frankovým právníkem bude už touhle dobou asi u konce a ona se jistě ubytovala ve slušném hotelu na noc. Obyčejný hostinec není vhodné místo pro ženu jako ona – dokonce i když nosí v kabelce tu svoji pistolku. Pan Drew jí jistě zajistí peníze z Frankovy poslední vůle, aby si mohla najmout a zaplatit vhodného sluhu, který ji zítra doprovodí domů. Jistě se těší na nějakou sumu peněz, pokud byly její informace správné. A tím to skončí. A Isaacovi nezbyde než čekat, jestli od ní dostane dopis s penězi, na kterých trvala, že mu dluží a musí mu je vrátit. Jejich styky tím budou u konce, což je přesně ve správnou dobu. Honora je nezpůsobilá být jeho předmětem zájmu, a to kvůli jejímu manželství s Frankem, což nemůže ignorovat. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517985
JOANNA JOHNSONOVÁ
Tak proč je mu u všech všudy líto, že zmizela z jeho života stejně náhle, jako do něj vstoupila? Protože jsi idiot? A hlupák, který se nic nenaučil z příkladu, který ti dal tvůj otec, pokud jde o ženy a nebezpečí s nimi spojené? Isaac si uvědomil, že zatíná čelisti a musel je za vědomého úsilí uvolňovat. Vždyť je směšný. Honora je krásná, to se nedá popřít. Nepůsobí na ni ani jeho šarm ani jeho bohatství, a to je urážlivé, ale zároveň i osvěžující. Ale teď už je pryč a bude na ni muset zapomenout stejně jako zapomněl na mnoho jiných hezkých tvářiček patřících daleko méně otravným ženám. Že ho ten plavovlasý cizinec v kočáře tak rozčílil nebylo zrovna šťastné. Svědčilo to o náklonnosti, která se začala rodit Isaacovi v hrudi. Mohl toho ničemu docela dobře prohodit oknem ven za to, že se ji snažil vydírat a hrubě se k ní choval. A to zatím neuvažoval o bezohledných sexuálních návrzích, které mu připomněly Frankovo podobné chování k Charlotte – a bohužel i chování jeho samého v nepříliš vzdálené minulosti. Tohle upřímné přiznání si vlastních pochybení hodně bolelo. Ten plavovlasý muž se ji pokusil využít a Isaacovi se z toho vařila krev, ačkoliv si musel přiznat, že se mu ani trochu nelíbí představa, že by Honoře kdokoliv dělal nějaké návrhy. Jenomže rozmotání podobně zauzlovaných proudů myšlenek bylo tak náročné, že ho z toho rozbolela hlava a vyrušení v podobě lehkého zaklepání na dveře mu přišlo nesmírně vhod. Oznamoval příchod jedné služebné s plně naloženým podnosem. „Mám tu pro vás čaj, sire. Musíte mít chuť na horký nápoj po tak dlouhém chladném dni.“ „Děkuju mockrát, Claro, zdá se, že mi čtete myšlenky.“ 100 Ukázka elektronické knihy