přímo mluvit. Plakala radostí a chtěla mi hned darovat dvě slepice, které s sebou přinesla jako proviant. Musel jsem jí předvést dvě naše ráno zakoupené slepice, abych jí dokázal, že už jich máme víc než dost. Z Mnichova stále žádné zprávy o financích, ale důvěřuju Luckimu, který teď bude nejspíš v Paříži u Gaumonta. U snídaně špatná nálada kvůli zaplavenému záchodu v domě. Hned jsem se postaral, aby škodu odstranili, protože něco takového nabere okamžitě rozměry nemající žádný vztah k mnohem většímu neštěstí. Jako bych v domě naměřil horečku. Později jsem zajel do Paulova lokálu. Venku po silnici procházelo malé procesí, vpředu šel bosý muž s bílou dětskou rakví na ramenou, za ním několik žen s deštníky proti ostrému slunci, zatímco nad námi hrozil černý a šedý horizont. Všude kolem se za bílého dne nehlučně míhaly blesky a po obzoru kroužila bouřka, zatímco uprostřed nebe zůstávalo právě trochu místa pro vražedně žhnoucí skalpel slunce, po němž k nebi nehlučně šplhaly prachové víry, hadovité, rozžhavené, neblahé. Bouřka se po celé odpoledne nedostavila, aby pak zašla kdesi nad vzdáleným pralesem, upocená a pařící, jako by tam venku došlo k obrovskému, mocnému znásilnění. V noci poplašeně křičely slepice, jako by je na nože bral. Směrem k severu nade mnou přeletělo letadlo a já nemohl dlouho usnout, protože v sobě nedokážu umlčet hlas, který mi říká, že letí vstříc svému pádu.
IQUITOS, 8. 12. 80 Dneska ráno, když jsem v kanceláři kontroloval dálnopis, pokoušela se Gloria spojit s naší rozpadající se Narinhou, lodí, kterou jsme učinili s pomocí 600 prázdných benzínových sudů schopnou plavby a dopravili ji sem – ale neměli zapnuté
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517904