Ve všech povídkách je přítomná rozmanitost jazyků a národností, kultur, umění a architektury, barev, které ho fascinují. Každý jeho text je intimním dramatem zachycujícím vztah protagonistů k realitě, realitě tvořené zdánlivě obyčejnými, všedními událostmi, avšak s nečekanými zvraty. A je současně malým a křehkým uměleckým dílem, v němž bylo pečlivě voleno každé slovo, každý obraz, dokonce i každé prázdné místo. Nevysvětluje a nepoučuje. Jeho prózy jsou čisté a výstižné, nechybí ani hra barev, nesená melodií jazyka, plného impresionistických nuancí i reálných dialogů. Krátká prozaická díla mají zřetelnou výstavbu – začátek, střed i konec, které pojí jemně vystavěný oblouk napětí. Už léta se katedry germanistiky a komparatistiky zabývají jeho literárním dílem, které dlouhodobě přitahuje pozornost i mimo rakouské hranice. Trilogie Barvy je nepochybně jedním z nejzajímavějších literárních děl, jež dosud vytvořil. Už v první části Barvy minulosti (2016) se jeho postavy z různých kultur a zemí setkávají na pozoruhodných, významných místech. Autor tak pokračuje v linii, kterou započal ve svých italských románech Das Gewicht des Lichts (v českém překladu Váha světla, 2014) a Die vertrauten Sterne der Heimat (v českém překladu Důvěrně známé hvězdy domova, 2015), velmi oceňovaných čtenáři i kritiky. Zde nás hned první povídka provádí prastarými ligurskými vesnicemi, přístavním městem Janovem a francouzským městečkem Mentonem na hranici s Itálií, místy, která jsou spjata se jmény jako Jean Cocteau, Katherine Mansfield, William Butler Yeats nebo Erika a Klaus Mannovi. V Mentonu se nachází též zahrada Fontana Rosa, kterou kdysi založil španělský spisovatel Vicente Blasco Ibáñez, žijící v exilu. Struharova protagonistka je mladá Francouzka, která se musela už jako dívka odstěhovat kvůli sňatku své matky s Janovanem do Itálie, ale nepřestává toužit po své milované vlasti a rodném Mentonu. Druhý příběh zachycuje s mimořádnou empatií malebná místa jižní Francie, jejichž magii podlehly i Coco Chanel, Romain Gary s Jean Seberg, Winston Churchill nebo Le Corbusier a kde Friedrich Nietzsche napsal část svého díla Tak pravil Zarathustra. A není náhoda, že právě zde se otevírá téměř rajská pláž před domem, ve kterém kdysi žil Jacques Brel. Mladý Rakušan v této povídce stojí mezi dvěma ženami, něžnou Italkou, kterou zná od dětství, a podmanivou Francouzkou. Už jako chlapec následoval své nemocné rodiče do Ligurie, našel nový 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517902