stal, nikdy neváhal a neměl nejmenší pochyby, protože jasně věděl, co chce: chtěl doktorát a být vědec, a už jím šest měsíců byl; a teď se – s obličejem mokrým od deště a slz – rozplakal.
7 Ještě pořád obracel obličej k obloze a říkal si, že jediné řešení je ujet; ale kam…? Bylo to poprvé, co ho napadlo se vrátit do ČR. Ale udělat to nemohl: v ČR, v r. 1999, deset let po protikomunistickém převratu a padesát let po fašismu a komunismu, byl chaos: organizátoři protikomunistického převratu a jejich spřeženci rozkrádali majetek bývalé ČSSR, zatímco běžní obyvatelé ČR propadli jednak agresivnímu konzumu, po kterém pětačtyřicet let toužili a který jim pětačtyřicet let komunistický režim odpíral, a jednak pocitu falešné svobody stylem já si můžu dělat, co chci, a všichni ostatní můžou jít do prdele, zvlášť ti, kterým to vadí – nechtěl tam žít! I kvůli tomu přece emigroval! Věda (byl vědec) v ČR nikoho nezajímala; neměl šanci se jí v ČR uživit. Neměl tam ani kde bydlet. V Akademii věd ČR, kde byl před odjezdem do Norska zaměstnaný, proběhly čistky a lustrace, a lustracemi usvědčení udavači, agenti a jiní spolupracovníci StB, kteří museli z Akademie odejít, se uchytili na univerzitách díky známostem, spřežencům, spoluviníkům a komplicům z StB a i jinde, a spolu s těmi, které se odejít nepodařilo donutit, usilovali o zrušení Akademie věd jako 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517868