stal, nikdy neváhal a neměl nejmenší pochyby, protože jasně věděl, co chce: chtěl doktorát a být vědec, a už jím šest měsíců byl; a teď se – s obličejem mokrým od deště a slz – rozplakal.
7 Ještě pořád obracel obličej k obloze a říkal si, že jediné řešení je ujet; ale kam…? Bylo to poprvé, co ho napadlo se vrátit do ČR. Ale udělat to nemohl: v ČR, v r. 1999, deset let po protikomunistickém převratu a padesát let po fašismu a komunismu, byl chaos: organizátoři protikomunistického převratu a jejich spřeženci rozkrádali majetek bývalé ČSSR, zatímco běžní obyvatelé ČR propadli jednak agresivnímu konzumu, po kterém pětačtyřicet let toužili a který jim pětačtyřicet let komunistický režim odpíral, a jednak pocitu falešné svobody stylem já si můžu dělat, co chci, a všichni ostatní můžou jít do prdele, zvlášť ti, kterým to vadí – nechtěl tam žít! I kvůli tomu přece emigroval! Věda (byl vědec) v ČR nikoho nezajímala; neměl šanci se jí v ČR uživit. Neměl tam ani kde bydlet. V Akademii věd ČR, kde byl před odjezdem do Norska zaměstnaný, proběhly čistky a lustrace, a lustracemi usvědčení udavači, agenti a jiní spolupracovníci StB, kteří museli z Akademie odejít, se uchytili na univerzitách díky známostem, spřežencům, spoluviníkům a komplicům z StB a i jinde, a spolu s těmi, které se odejít nepodařilo donutit, usilovali o zrušení Akademie věd jako 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517868
přežité komunistické organizace: toužili po jejím majetku a mstili se zároveň. Nemožnost návratu byla symbolizovaná i geograficky: v r. 1999 byl Bergen, na západním pobřeží Norska, nedostupný autem i vlakem od října do dubna. Lodí jste odtud neodpluli, letadlem neodletěli: nedovolil to rozbouřený zimní oceán, vichr, věčný déšť a teplota těsně nad nulou, vytvářející všudypřítomnou ledovou vrstvu: ať jste se chytili plotu, větve, křoví, držadla, zábradlí, i země samotné, vždycky jste uchopili jen led; pneumatiky s hřeby byly povinné od října do dubna. Skály fjordů, tyčící se 800 m n. m. nad městem, vás obklopovaly a věznily: byli jste v pasti!
8 Pokračovalo to: jednou našel v lese ptáče vypadlé z hnízda, a když se před ním dalo na útěk, vzal klacek, sledoval ho a bil klackem: bylo to drobounké, křehké stvoření. Když bezvládně kleslo, vysadil je na větev, ale schválně tak, aby spadlo; když spadlo, zdvihl je a posadil zpátky na větev: tak, aby muselo spadnout. Byl to asi metr a půl a ptáče neumělo létat; když spadlo desetkrát a nehýbalo se, vysadil je na větev a nechal být. Bezmoc a utrpení slabšího, bezbranného tvora mu způsobovaly rozkoš! Druhý den se k němu vrátil: ptáče žilo: sedělo tiše a nehybně na větvi, kam je den před tím posadil; shodil je hrubě na zem a chtěl ho hnát a bít (už si připravil klacek), ale ptáče neběželo: neozývalo se a nehýbalo; 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517868
bil ho klackem, ale nepohnulo se; nehybně, upřeně hledělo vpřed, ale ještě žilo; vzal je a vysadil zpátky na větev, aby muselo spadnout; když spadlo, zůstalo ležet, jak dopadlo, s roztaženými křídly, a nehybné: nebránilo se a nesnažilo zachránit útěkem. Z toho neměl potěšení: utrpení nebylo zřejmé; vzal ptáče, posadil na větev a odešel. Příští den, když k němu přišel, aby je mučil, nežilo; když se od něj otočil, stál tváří v tvář ženě venčící psa; nezaváhal ani na vteřinu a řekl: „Našel jsem tady mrtvé ptáče; muselo vypadnout z hnízda. Vysadil jsem je na větev – třeba mu to pomůže.“ Žena řekla: „Viděla jsem to; chudák ptáček! Musel si vytrpět svoje: musel se sem dostat po zemi zdaleka, žádné hnízdo tady kolem není.“ Přikročila k větvi s mrtvým ptáčetem, aby si ho zblízka prohlédla; ani ji nenapadlo, jak to bylo doopravdy, a ani nemohlo – působil tak sugestivně přesvědčivě! Dokázal tak působit, protože vůbec nevěděl, že něco provedl. Už se jen rozloučili se a rozešli.
9 Ta schopnost o tom okamžitě nevědět! Projevila se ještě absurdněji, když ztýral kočku (chytil ji, uvázal za zadní nohu k noze postele a pak hledal, čím by ji co nejúčinněji zbil) (těšil se na to: už cítil chvějivou rozkoš stoupající od nohou přes břicho a hruď až do hlavy skoro k závrati, zaplavovala ho; nemohl najít nic, 101 Ukázka elektronické knihy