Kateřina Inachis
Prostě dokonalý
98
a když poslouchám lahodnej zpěv kávovaru, přehrávám si svůj dnešní sen. Tyhle věci jsou přesně tím důvodem, proč považuju svůj mozek za tu nejlepší a nejmilejší věc na planetě. Sice občas pěkně otravnou, nesnesitelnou a tyranskou, ale i tak nejlepší. Kuchyň se za chvíli topí v tý krásně černý vůni a svět je hned veselejší. Ani Arnyho pochrupování z ložnice nezní tak bezútěšně. A navíc je pondělí, který se spolu se sobotou a čtvrtkem stane na dalších pár měsíců světlým bodem mý naděje, že bych během zdokonalování svých barevných mazanic mohla potkat Běžídeštěm. Po pár měsících poctivýho mučení štětců, tužek a ostatního uměleckýho náčiní umím dokonce i toho koně nakreslit tak, aby nevypadal, že je zralej na klobásu. Sice se s každým obrazem trápím dvakrát dýl než ostatní, ale ve chvílích, kdy se patlám v barvách, mě nic jinýho neruší, neštve a nezajímá. Klidně bych se jednoho dne mohla rozpustit v tubě tmavomodrý barvy a byla bych šťastná, protože by ze mě někdo nadanější udělal nějaký převratný dílo, co bude lidem měnit životy. Jen Běžídeštěm pořád nenacházím. Na moje komentáře na svým blogu nikdy neodpoví tak, že bych z toho mohla bejt moudřejší. Vlastně mám pocit, že si se mnou hraje. Že o mně moc dobře ví, ale radši zůstává někde ve skrytu. Možná se taky bojí. Nebo je na vozíku a bydlí někde na Islandu. Anebo to je nějaký nesmírně chytrý děcko, který držej v laborce a dělaj na něm tajný pokusy. Jo, to bude ono. Je to děcko, který akorát jednou za rok pustěj na uměleckej tábor. Jediným lokem vyprázdním sklenku vína a znova se pohroužím do nejnovějšího článku. Hrozně mi v životě chybí někdo takovej. Povzdechnu si. Kde jseš, ty moje dvojče ztracený? Po chvíli se mi už rozdvojujou písmenka. Mít dvakrát Běžídeštěm je lepší než jednou, ale nemusím si kvůli tomu pozvracet notebook. Zaklapnu ho, rychle se obleču a vyběhnu do mrazivých ulic prosincový Prahy. Všechno je tady v zimě čistější. Lidi, i když nasranější, jsou přece jen občas milejší. Když zapluju do uliček Starýho města, odevšad se ke mně linou vůně Vánoc. Trdelník si sice nikdy Zpět na Obsah Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517490