Stín hradeb (Ukázka, strana 99)

Otec zabrblal: „Ještě nic není jisté.“ Sabana vešla, pohledem zkontrolovala obsah košíku. „Otec jde pokračovat v započatém díle?“ „Zítra, dnes jsem ze všeho vyčerpaný,“ vzdychl jmenovaný.

Matka rýpla: „Z čeho ty jsi vyčerpaný? Ze sezení v úřadu? Ze sezení ve slavnostním pokoji? Ze spánku?“ Sabana doplnila: „Zítra by mohla být skrýš už dokončená. Nebuduje se snad palác.“ „Ty mlč!“ křikl otec, naštvaně popadl košík a prchal do sklepa.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517243

SKRÝŠ A VYDRÁŽDĚNÁ KOBRA

Nekonečné dílo pokračovalo pomalu. Nakonec matka se Sabanou za otcem do sklepa zašly a radily: „Šaleme, proč máš svíci za sebou, vždyť nic nemůžeš vidět?“ – „Otče, to dláto bych sevřela níž, aby sis neublížil.“ – „Šaleme, větší sílu nemáš?“ – „Otče, teď bych to zkusila z druhé strany, třeba ten kámen už vypáčíš.“ Dobíraný třískl nástroji a nasupeně odešel. Ženy kameny ze zdi vyprostily samy a otce přizvaly až na hloubení skrýše v hlíně.

Sabana jednu věc uměla dokonale. Předvedla ji, za matčina souhlasu, i netušícímu otci, lopotícímu se ve sklepě. Ten stěny tajné skrýše, velikostí tří loktů na tři lokte, vyzdíval kameny, strop již dokončil. Najednou zaslechl zasyčení kobry. Zprudka sebou trhl, kopl do svíce. Plamen zhasl. Znovu se ozvalo zlověstné zasyčení blízké smrti. Otec ve tmě šátral. Sevřel topůrko lopaty. Prudce máchal kolem sebe…

Tlumený chechtot zazníval kuchyní, ženy stíraly slzy z očí.

Dorazil upocený otec. Celý bledý. „Šaleme, donesl jsi džbán vody, jak jsem tě žádala?“ pronesla přísně matka. Dlouho zaplašovala chuť k smíchu, deroucího se na povrch při vzpomínce na manželovo vyděšení ve sklepě.

Sabana pohlédla na hlavu rodiny. „Místo džbánu otec drží lopatu.“ „Šaleme, já jsem po tobě žádala vodu. Vždyť jsi ze sklepa zavrčel, že rozumíš.“ Otec vyvaloval oči, zalapal po dechu a vyhrkl: „Je tam kobra!“ Matka málem vyprskla smíchy, avšak do tváře nahodila slibnou přetvářku a podivila se: „Kobra? V Rahatu? Myslíš, jako že by snad z trhu prchla do našeho domu?“ 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517243

„Syčí ve sklepě.“ „A zabil jsi ji?“ „Nevím,“ šeptl vystrašenec.

Matka rozhodla: „Jdeme do sklepa. Tu kobru musíme zabít.“ Otci se při blížení k místnůstce hrůzy třásly ruce. Sabana osvěcovala temno pomocí svíce, kráčela v čele. „Kde jsi ji viděl naposled?“ optala se matka zeleného otce. „Tam syčela,“ vylekaně zašpital a třesoucím se prstem ukázal ke čtverci, který tvořil náš sklep.

Matka od Sabany převzala svíci a vešla dovnitř. Zděšeně zvolala: „Do kopy hromů, tu spoušť tady nadělala ta kobra?“ Se vzdychnutím poručila: „Šaleme, pojď sem s tou lopatou.“ Otec neochotně poslechl a opatrně vešel. Zrychleně dýchal a zrakem trhaně prohledával veškerá zákoutí.

Matka upozornila: „Pomalu, kobra nemá ráda prudké pohyby.“ Poté se vrátila ke vchodu do sklepní místnosti.

Sabana předvedla, jak dokonale se naučila napodobit syčení nespokojené kobry.

Otcova lopata prudce vyletěla, máchal s ní neuvěřitelně rychle kolem sebe, sklepem se neslo řinčení keramiky. Obě ženy se hlasitě řehtaly, slzy se jim draly opět do očí. Žádný džbán nezůstal celý, na změť střepů dohlížela, jako nebohý siroteček, pouze vyšší amfora… Ženy dlouho vzpomínaly, otce pravidelně vytáčely. Ten s nimi nepromluvil snad tucet dnů, než dorazil rozzářený z úřadu. Debos v listině uvedl pravdivé proroctví. Otce povýšili, úkryt dokončený, zdi sklepa celistvé, pouze za některými kameny odpočívalo bohatství sester. k Málem bych opomenul, jak Sabana naložila se dvěma domy, které jí přiřkl listinou bůh Arnu. Avšak za vším pravděpodobně stála 100

Ukázka elektronické knihy