k tělu a už vůbec ne, přijít s ním o panenství. Začala jsem zvažovat, že mu to dám vědět, jenže k tomu nikdy nepřišla vhodná příležitost. Teď se mi do esemesek čertil, že jejich třída nehraje s námi a jak mu strašně chybím. Necítím to stejně, pošeptalo mi mé vnitřní já. „Já to hrát nebudu,“ pištělo pár holek z Adrianiny i z naší třídy postávajících
v hloučku
u rohu
tělocvičny.
Adriana
k nim
samozřejmě patřila taky a Nikolas na ni nevěřícně kroutil hlavou. Já se na zápas těšila, ale to jediné, co mě zajímalo, bylo užít si to a vytěsnit z mysli alespoň na malou chvíli to, že mi s ním zbývají poslední dny. „Není s tebou zábava,“ pronese k ní Nikolas vcházející do tělocvičny s ostatními kluky ve florbalovém dresu. Vypadá tak dobře! Vypadá úplně jinak, než když je ve svých teplákách a tričku na tělocvik nebo když má na sobě ty plandavé kapsáče a obyčejnou hnědou bundu. Teď vypadá jako sportovec a sálá z něj endorfin. Úplně mě volá. Jeho zuby se lesknou v nádherném úsměvu. Nepatrně na mě mrkne jedním okem a já mám co dělat, aby se mi nepodlomila kolena. Rychle se snažím odvrátit od něj pohled, ale už teď vím, že mi ten florbal fakt nepůjde. Asi jako většina dalších sportů. „Tak hrajeme?“ křikne po nás všech Šímová, naše sexy tělocvikářka. Je jí možná něco okolo třicítky, ale je to fakt baba. Jak by řekl Soukup, Nauber a jistojistě i můj Jakub. Můj Jakub? Musím s tím něco udělat! Musím mu říct, že mi v tom vztahu není úplně dobře. Musí vědět, že pro něj v mém srdci není tak úplně místo. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517090