„Věřím. Já svůj slib věrnosti dodržuju,“ hájila se žena. „To ty si naše manželství vysvětluješ jinak. Proto bude lepší, když se rozejdeme. Můžeš se pak oženit s tím svým sektářským učením…“ Hlas se jí při tom zachvěl. „Tak rozvod…“ Muž se na ženu pátravě podíval, ale stále se vyhýbal pohledu na její ňadra. „Marie, ty mě už nemiluješ,“ řekl a smutně sklonil hlavu. „Mýlíš se. Pořád tě mám ráda, Lojzo,“ řekla žena tiše a jemně muže pohladila po tváři, ačkoli se snažil vzdorovitě uhnout. „Jestli ale chceš žít podle toho, co hlásá ta tvá sekta, rozvod je jediné řešení.“ „A k tomu se rozhodla věrná katolička, vyznávající desatero. Není ti hanba?“ zaútočil. „Ano, jsem katolička,“ řekla. „Ale jako katolička mám výhrady k biblické legendě o stromu poznání,“ přiznala. „Tu legendu si nevymyslel Bůh. Kdyby si ji vymyslel, aby pak mohl Evu s Adamem za trest vyhnat z ráje, nebyl by dobrotivý. Já ale nevěřím, že by ublížil ženě. Tu legendu si vymyslel člověk, a lidé si ji vykládají, jak se jim to právě hodí. A především nevěřím pochybnému učení, jaké hlásají ti, co napodobují Paulikiány.“ „Marie, to je rouhání…“ Muž si zakryl tvář. „Za to tě čeká boží trest.“ „Ale jdi ty,“ řekla posměšně. „Trest mě už potkal s tebou.“ Založila si ruce na prsou a pobaveně pokračovala: „Jsem obyčejná pokušitelka. Jedla jsem ovoce ze zakázaného stromu poznání. Není to divné, když ještě nemám dítě? To ty mi ho pořád odpíráš, Lojzo!“ rozhořčeně vykřikla. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517088