jeho revizi a dokumenty popsat formou krátkých regestů podle jejich uložení v soupisu nazývaném Registrum desíti truhlic, do kterýchž jsou složeny privilegia Království českého. Regesty byly nejprve vytvořeny česky (1501) a vzápětí přeloženy do němčiny (1503). Ustanovená komise v čele s královským hofmistrem Vilémem z Pernštejna svěřila soupis Matoušovi z Chlumčan, který českou verzi soupisu „privilegií Koruny a Království českého“ opatřil zcela mimořádnou předmluvou určenou „nejjasnějšímu knížeti a pánu, panu Vladislavovi, uherskému, českému etc. králi a markrabí moravskému etc., králi a pánu, pánu mému dědičnému a milostivému, i ke vší obci slavného Království českého“. České stavy tak nejen králi, ale i veškerým stavům předložily základní státoprávní dokumenty a listiny, které mimo jiné zrcadlí rozsah České koruny, jenž by měl být dodržován či případně obnoven. Obě varianty soupisu byly v následujících desetiletích mnohokrát opsány, zřejmě nejen k účelům administrativním, ale i více méně soukromým, jako projev státoprávního uvědomění české šlechty, jejíž nejednu knihovnu Registrum zdobilo.49 Existence a obliba soupisu je tak jedním z důkazů životnosti České koruny v raném novověku. Co se integrace uvnitř České koruny týče, byla realita trochu odlišná. Stavy se totiž neformovaly na bázi celokorunní, ale na principu partikulárního, zemského stavovství, čímž byla svébytnost jednotlivých zemí České koruny nejen zachována, ale v politické rovině ještě posílena. Navíc prakticky nevznikly žádné celokorunní stavovské instituce, protože tzv. generální stavy se scházely nepravidelně a z rozhodnutí krále. Ani české stavy po nich nevolaly, protože se samy považovaly za reprezentanty stavů celé České koruny stojících nad stavovskými obcemi ostatních zemí, což ony tak nevnímaly a nerespektovaly. Postoj českých stavů se opíral o přesvědčení, že pokud je Česká koruna institucí nadřazenou králi, pak jsou české stavy za ni spoluzodpovědné, neboť pouze české stavy mohou krále volit a případně ho zastupovat. Z tohoto titulu také volaly po zachování celistvosti České koruny a její neměnnosti.50 Vedlejší země svou sounáležitost s Českou korunou nepopíraly, ale příslušnost ke Koruně chápaly více v dynastické rovině: cítily se být zodpovědné panovníkovi a jeho úřadům, nikoli českým stavům a jejich orgánům. Na druhou stranu tato na první pohled křehká pouta udržela
49
50
V současné době se pracuje na edici české i německé podoby Registra. Doplňující studie viz Lenka Bobková a kol.: Spolu i vedle sebe. České stavy a stavy zemí České koruny na prahu raného novověku, Praha 2022, v tisku. Archiv český, III, č. 30, s. 459–461.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516996