Příchozí 4 - Paměťníci (Ukázka, strana 99)

a pomalu vyrazili uličkou vzhůru. Marek cítil zápach výfukových plynů a stejně jako Alan mohl sledovat jeho trasu. Pach je dovedl k obchodu s malým parkovištěm, kde stál jejich cíl. Z dodávky právě vystupoval starší muž s prošedivělými neupravenými vlasy. Alan minul obchod a pokračoval k další odbočce. Zabočil do ulice, zajel ke kraji a zastavil. „Tak co?“ obrátil se k Markovi. „Varianta jedna – popovídám si s ním a vrátím se k autu Varianta dva – podívám se s ním do centra a zítra se potkáme v 11.00 dole u fjordu. Počkejte půl hodiny. Když se nevrátím, uvidíme se zítra,“ řekl.

Alan otočil hlavu opět dopředu a mlčel. Marek věděl, že probírá jeho návrh a čekal. „Mobil si bereš s sebou?“ zeptal se Alan po chvilce. „Pro případ nouze. Budu ho mít vypnutý. Kdyby bylo potřeba, zavolám. Jednosměrné spojení,“ souhlasil Marek. „Jsi přesvědčený, že Horal tam není, že?“ řekl Alan. „Jo a ty taky. Nemělo by to být nebezpečné, jen nudná noc.“ „Dobře, neriskuj. Pro případ varianty dva – když nebudeš u moře v jedenáct a neozveš se, vyrazíme do centra.“ Krista nesouhlasně stíhala pohledem jeho i Alana, ale neodvážila se vznést nahlas námitku. Marek se naklonil kupředu. „Vím, co dělám,“ ujistil ji. Otevřel dveře a vystoupil.

Přivítal ho svěží mořský vzduch. Vítr vál od jihozápadu a fjordem přinášel vůni moře. Vrátil se na roh uličky a zamířil k parkovišti.

Dodávka byla prázdná. Marek prošel kolem ní, aby zachytil pach řidiče. Stopa vedla podle očekávání do obchodu a tak vstoupil dovnitř.

Byla to částečně samoobsluha a částečně pultový prodej. Uměl špatně norsky, ale zboží v regálech mu napovědělo, že se jedná o železářství a také tu lze sehnat potřeby pro rybolov a zahradnické náčiní. Jeho muž stál vepředu u pultu a o něčem se dohadoval s prodavačem nebo snad majitelem tohoto obchodu.

Marek se neutrálně zastavil před jedním z regálů a zahleděl se na vrtačky a přímořezné pily. Svoji pozornost ovšem zaměřil jiným směrem. Z muže u pultu vyzařovala síla a i způsob pohybu naznačoval, že má před sebou likvidátora. Zatím nedokázal rozpoznat, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516973

zda má muž i jiné schopnosti. O něčem se ještě dohadoval s prodavačem a ukazoval mu někam do regálů za pultem. Prodavač se natáhl po schůdkách a stáhl z jednoho z regálů klubko ocelového lanka. Muž si ještě vyžádal nějaké další drobnosti a prodavač mu naúčtoval cenu.

Marek se přesunul blíže ke dveřím, kde věnoval pozornost rýčům a lopatám. Jeho muž zaplatil a zamířil i se svým nákupem k východu. Marek i Alan se během několika posledních let zdokonalili v navazování myšlenkového spojení. Pro vstup do cizího vědomí nepotřebovali nutně fyzický kontakt. To ovšem platilo pro běžné lidi, tady si Marek nemohl být zcela jistý. Přesto se rozhodl zariskovat.

Jak ucítil biopole, pronikl do něho a procházejícího muže zasáhl omračujícím úderem, aby snížil jeho sebekontrolu. Muž se lehce zapotácel a Marek využil chvilkové dezorientace k napojení se na jeho biopole. Muž opět obnovil rovnováhu a otevřel dveře.

Marek se vydal za ním. Než došli k dodávce, dokázal se zcela napojit na jeho vědomí. Minul muže, jehož jméno znělo Ian a přešel přes parkoviště na ulici. Pokračoval v chůzi a rychle měnil svůj pach na Ianův. Ten mezitím otevřel dveře, uložil nákup na vedlejší sedadlo a nastartoval. Dodávka vyjela z parkoviště a zatočila stejně jako Marek doleva. Předjela ho a Ian zastavil. Marek otevřel dveře, posadil se na sedadlo a Ian se rozjel.

Nemluvili. Pro Marka byl tento způsob komunikace v danou chvíli zbytečný a Ian si stejně neuvědomoval jeho přítomnost. Marek ho měl ve své moci. Nesnažil se řídit každý jeho čin. Zablokoval Ianovi vnímání své osoby a soustředil se na ovlivnění jeho chování po příjezdu do areálu a v zítřejším dnu. Bedlivě sledoval dění v městečku, zda si některý z lidí, které míjeli, neprohlíží dodávku. Nikdo jim však nevěnoval pozornost. Vyjeli z městečka a Ian pokračoval po stejné trase, po které přijel, zpět k centru.

Marek nechtěl riskovat přestup na silničce, protože u odbočky mohla být kamera a nechal proto Iana zastavit u krajnice. Vystoupil a Ian vyskočil s ním. Otevřel mu dveře do zadního prostoru a zavřel je za ním. Marek vnímal, jak nastoupil zpět do kabiny, nastartoval a dodávka se rozjela. „A je to, překvapivý tah byl učiněn,“ pomyslel si.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516973

Měl několik minut času a využíval ho k probádání Ianovi paměti.

Ian byl v kategorii likvidátora, dále jeho schopnosti nesahaly. Bylo mu už přes šedesát, ale pořád byl fit. Udržoval se. Nebyl nikdy ženatý, ale měl dva syny. Každého s jinou partnerkou, ani jednoho z nich organizaci nepřiznal. V centru žil už nějakých třicet let. Jak Marek postupně pronikal do jeho paměti, odhalil jména několika dalších mužů, kteří s ním v centru přebývali. Johann a Kale byli v centru stejně jako on mnoho let a oba byli také likvidátoři. Pak Stig a Marty, pátrači. Také patřili do stálého inventáře. A konečně Samuel, správce, ten velel. Měl dříve v odpovědnosti nejen dění v centru, ale v celé Skandinávii. Marek cítil, že Ian si ho váží a respektuje ho.

Rozhodně více než Horala.

Všichni se znali mnoho let a jejich život se točil okolo centra.

Nikam nevyjížděli, pouze Samuel. V centru se dříve občas objevovali i jiní mutanti, ale ti se tam nikdy nezdrželi dlouho. Před příchodem Horala a jeho skupiny tam bylo ještě pět dalších mutantů, ale ti se neshodli s Horalem a museli odejít. Marek si nebyl jistý, jak to s jejich odchodem přesně bylo, vycítil, že Ian je přesvědčen, že jsou mrtví.

Horalovi nedůvěřoval a stejně tak tomu bylo zřejmě i u ostatních původních členů, ale brali jeho působení jako epizodu. Nevěřili, že se v jejich centru zabydlí. Rozhodli se prostě přečkat toto období.

Horal sám ani nikdo další z jeho věrných v centru nebyl, až na Franka. Toho jim tam nechal jako dozor. Marek se zaradoval. To byla první dobrá zpráva od začátku téhle výpravy. S Frankem by si mohl zkusit promluvit. Ian se k němu stavěl neutrálně, považoval ho ze skupiny okolo Horala za jednoho z nejpřijatelnějších.

Marek se pokusil vyčíst počet a jména osob okolo Horala. Všichni byli muži a byla to jména, která se dozvěděl od Kristy. O současném místě pobytu Horala a jeho věrných neměl Ian ponětí. Jak vyrozuměl, Horal se v posledních několika týdnech občasně objevoval a mizel. Naposledy se objevil před pěti dny a předevčírem zase odjel i se svými lidmi. Pokud někdo v centru věděl kam, mohl to být jedině Samuel nebo Frank.

Více zjistit nestačil. Dodávka přibrzdila a Marek zaslechl zvuk otevírající se brány. Byli na místě. Dodávka vjela dovnitř a brána se za ní automaticky zavřela. Zatočili napravo, pod koly zaskřípaly 100 Ukázka elektronické knihy