Etnika bez státu a regionální jazyky v Evropě kraj s pastvinami, osamocenými statky a kostely stojícími na nízkých umělých vyvýšeninách (terp). Téměř všude jsou přítomná stáda dobytka, tak významná pro místní ekonomiku – nikoli náhodně stojí v centru Leeuwardenu pomník krávy v životní velikosti, nazvaný Us mem (Naše matka). Ještě jiné jsou pak pískovité a více zalesněné ostrovy, kde se však již hovoří spíše lokálními nářečími nizozemštiny a kde je život výrazně ovlivňován turismem. Obecně je možno konstatovat, že navzdory asimilačním vlivům (posilovaným i relativní blízkostí západní fríštiny a nizozemštiny), se Západním Frísům v Nizozemsku v poslední době poměrně dobře daří naplňovat aktuální cíl: zachování identity a rodného jazyka při současném plném ovládnutí nizozemštiny a integraci do života země. Přitom je samozřejmě potřebná i „dobrá vůle“ regionálních i ústředních státních orgánů. O tom, že ta (přes řadu přetrvávajících problémů) nechybí, svědčí symbolicky i to, že provincie Frísko (nizozemsky Friesland) nese od roku 2004 pouze jediný oficiální název – západofríské pojmenování Fryslân.
Pomník krávy – jednoho ze symbolů Fríska – v Leeuwardenu (Ljouwert) (2019). 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516879