Naučte se přijímat věci, které nemůžete změnit
nemohla dovolit uspořádat halloweenskou party bez efektů se suchým ledem a raději jsem celou oslavu strávila vytíráním podlahy. Celých šest hodin. Podle mých kamarádů to byla nejlepší halloweenská party, na jaké kdy byli. Jenže já jsem to všechno prošvihla, protože jsem nebyla ochotná si připustit, že by se ten večírek mohl obejít i bez kouřících kotlíků. Tolik jsem se sama ze všech sil snažila zařídit, aby byl večírek „dokonalý“, že jsem se ho nestihla zúčastnit. Když utíkáme před nedokonalostí, utíkáme i sami před sebou. Život má být trochu chaotický, a když se budeme snažit postavit všechno do latě, úplně ho prošvihneme. Když se budeme snažit schovávat za utlačovatelské výroky ostatních ohledně toho, jací bychom měli být a jak bychom se měli cítit, může se stát, že nám unikne to, co je pro nás nejdůležitější. „Čím více se vám nedaří žít svůj život naplno, tím více se budete bát smrti,“ říká psychiatr dr. Irvin Yalom.1 Přesněji řečeno, čím více se soustřeďujeme na dokonalost a seznamy úkolů ve snaze zavděčit se ostatním a čím více utíkáme před tím, kým jsme, tím větší můžeme mít strach ze smrti a tím větší lítost můžeme na konci svého života pociťovat. Australská paliativní zdravotní sestra Bronnie Wareová během své kariéry pracovala s lidmi na sklonku života. Trávila s nimi hodně času a díky tomu si uvědomila, že většina z nich na smrtelné posteli lituje toho, jakým způsobem svůj život prožili. Své postřehy si zaznamenávala a zjistila, že jejich výčitky se dají zařadit do jedné nebo více z následujících pěti kategorií2: 1 Yalom, 2008. 2 Ware, 2021.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516799
Ničeho nelitovat
1. Škoda, že jsem neměl odvahu žít život podle sebe, a ne podle očekávání druhých. 2. Škoda, že jsem tolik pracoval. 3. Škoda, že jsem neměl odvahu vyjádřit své skutečné pocity. 4. Škoda, že jsem nezůstal v kontaktu se svými přáteli. 5. Škoda, že jsem si nedovolil být šťastnější. Znamená to snad, že jsme všichni předurčeni k tomu, abychom na konci svého života pociťovali lítost? Ne, samozřejmě že ne. Když si uvědomíme, čeho lidé litují nejčastěji, může nám to ve skutečnosti pomoci nasměrovat svůj život jinam. Proč je pro mnohé z nás tak těžké být sami sebou a trávit svůj čas smysluplně? Proč je zřejmě snazší soustředit se na svou produktivitu než na trávení času s těmi, na nichž nám záleží? Řada lidí si svou vlastní hodnotu spojuje s výkonností nebo dosaženými úspěchy a vzhledem. Na konci života však na těchto věcech přestává záležet. Tehdy většina lidí neříká: „Škoda, že jsem nevěnoval více času svému seznamu úkolů.“ Místo toho si přejí, aby měli více času na lidi, na nichž jim nejvíce záleží. Schovávání se za produktivitu a úspěchy možná některým z nás umožňuje vyhnout se univerzální pravdě, že jsme všichni nedokonalí. Zaměření na zdokonalování sebe sama nám patrně umožňuje dočasně uniknout před prožitou bolestí a úzkostí z nejisté budoucnosti. Nic z toho nám však neumožňuje plně žít v přítomnosti, být plně tady a teď, bez ohledu na to, jak zdrcující nebo nepříjemný tento okamžik může být. A cena za tuto neochotu čelit emocím přítomného okamžiku je vysoká: tou cenou je, že nežijete svůj život.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516799
Naučte se přijímat věci, které nemůžete změnit
Níže jsou příklady toho, o co všechno se svým vyhýbavým chováním můžeme připravit: • • • • •
Necháváme si ujít čas s rodinou. Nestýkáme se s přáteli. Neriskujeme a nevyužíváme příležitosti. Předstíráme, že jsme někým, kým nejsme. Neustále si vyčítáme, že jsme něco nezkusili.
Pokaždé, když se rozhodnete se něčemu vyhnout, ať už tím, že se zaměříte na perfekcionismus, užijete nějakou návykovou látku, zrušíte své plány nebo odložíte to, co je pro vás důležité, zeptejte se sami sebe, jakou cenu za toto jednání platíte. Čeho se tímto chováním vzdávám a opravdu chci svůj život prožít takhle? Když si říkáme, že nemůžeme pozvat přátele, dokud nebude náš dům úplně tipťop, nebo že nemůžeme chodit na taneční hodiny, dokud nezhubneme, nebo že nemůžeme začít chodit na rande, dokud se nezbavíme úzkostí, ve skutečnosti jen prokrastinujeme – odkládáme život. A zanedlouho se může stát, že život projde kolem nás a my budeme litovat, že jsme se více nevěnovali lidem, kteří už odešli, lidem, o kterých jsme si mysleli, že na ně budeme mít více času. Možná budeme litovat, že jsme se příliš soustředili na snahu žít podle nějakých nereálných měřítek. Nebo že jsme si nechali svůj život proklouznout mezi prsty, protože jsme byli zcela pohlceni tím, abychom žili podle představ jiných lidí o naší hodnotě. Naopak odvaha říct si: „Kašlu na to, je to pro mě důležité a udělám to, i když mi to v tuhle chvíli není příjemné!” nám může umožnit začít žít hned a nebát se smrti, protože svůj život prožijeme smysluplně. 100
Ukázka elektronické knihy