„Nejsou tamhleto Rothschildovi?“ Neptá se nikoho konkrétního. „Jak zajímavé!“ Společnost otočí hlavy a sleduje příchod bohatého páru. Vtom mě něco napadne. Taková malá rebelie. „Studuju tady,“ odpovím na otázku, kterou mi právě někdo položil. „Hru na klavír,“ dodám důrazně. „Zrovna jsme mluvili o tom, že hudební talent se velmi často projeví už v útlém věku,“ objasní mi pan Thomsen. „Bylo to tak i ve vašem případě?“ zajímá Franka. Při pohledu do jeho očí se mi rozbuší srdce. Proboha, to snad ne, to si v žádném případě nepřeju. „Bylo mi pět,“ odpovím. „Procházela jsem kolem kostela a slyšela jsem hrát varhany. Nikdy jsem takovou krásu neslyšela, protože jsem nikdy předtím v kostele nebyla.“ Skupinka se na mě nechápavě zahledí, na lidi, co nechodí do kostela, tu nejsou zvyklí. „Lidé poslouchali dokonce i venku na ulici,“ pokračuju, ale paní Thomsenová mi znovu skočí do řeči. „Slyšeli jste o tom, jak moc peněz Rothschildovi darovali?“ Nikdo neodpoví a já napodobím její chování tím, že jí nevěnuji pozornost. „Vplížila jsem se dovnitř a vyšplhala po schodech,“ vyprávím dál, „což samozřejmě nebylo dovoleno. A tam jsem spatřila toho varhaníka. Neměla jsem ponětí, kdo to je, ale jeho hra mě uchvátila. Nemohla jsem z něho spustit oči.“ „Přes pět tisíc dolarů,“ vyhrkne paní Thomsenová. „Až později jsem se dozvěděla, že to byl Albert Schweitzer…“ Pro efekt se odmlčím. Potom dodám: „Od té chvíle jsem žadonila o klavír.“ Tím konečně vzbudím zájem paní Thomsenové, předtím jsem jí za něj nestála. Nevěřícně se na mě podívá. „Schweitzer nikdy nenavštívil Spojené státy.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516760