DOMEK U LESA
Zacinkal klíči a společně obešli dům z boku. „Mám rád plné ruce práce.“ „To je dobře, protože to rozhodně mít budeš.“ Cestička se stáčela na východ a blížila se k zátoce. Půda byla čím dál písčitější a pozemek za domem vyústil do malé pláže se dvěma bílými dřevěnými křesílky typu adirondack a vyhlídkou na záliv. Oceán byl klidný a jasný. V dálce pluly na obzoru dva veliké tankery a směřovaly k přístavům dál na severu. „Co si o tom celkově myslíš?“ zeptal se. Jak byl výhled povzbudivý, tak o stavení se to říct nedalo. „Bude to chtít čas, možná i pár let, ale dům se dá určitě opravit a výhled bude úchvatný.“ Zadívala se na velké okno ve výklenku a představila si, jak asi vypadá západ slunce nad mořem. „Ukázal bych ti to i uvnitř, ale je to teď trochu depresivní.“ „Nepořádek mi nevadí. Ráda bych to viděla.“ „Tak jestli chceš, fajn, ale dávej pozor.“ Otevřel zadní dveře a rozsvítil překvapivě jasné světlo. Megan vzhlédla k novým zapuštěným lampám. „Koukám, že už ses pustil do opravy stropu. Dobré rozhodnutí.“ „Světlo je důležité.“ Megan vkročila do kuchyně a došla k bílému porcelánovému venkovskému dřezu s původním kohoutkem s dlouhým krkem a porcelánovými otočnými křížky na teplou a studenou vodu. Přejela prsty po okraji dřezu. Brewster byl námořník, a tak býval nejspíš na dlouho pryč. Pro paní Brewsterovou to muselo být osamělé žití. „Proč se tak mračíš?“ zeptal se Rick. „O nic nejde.“ Zatřásla hlavou a trochu se styděla, že si všiml jejích obav. „Jen jsem si představovala paní Brewsterovou. Manželky námořníků bývaly často samy i devět nebo deset měsíců z celého roku.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516759