Nejčastěji se můžeme setkat s někdy až absurdní redukcí Peircovy monumentální nauky na triádu ikon, index, symbol. V mnoha publikacích tak Peirce zůstává naprosto nepocho‑ pen a karikován. Ukázky a podobné snahy se podobají sna‑ hám redukovat, jako např. Platóna na „toho, kdo vymyslel teorii idejí“, nebo Michela Foucaulta jako „toho, kdo všude vidí moc“. Tento problém záměrně ponecháme stranou – naší snahou bylo především ukázat, že neexistuje nic tako‑ vého jako jedna sémiotika, jediná platná, univerzální teorie znaku, ale že sémiotik je jednoduše několik, přinejmenším minimálně dvě. Jedna, která denotát, jako reálný objekt, jednoduše škrtá, z toho důvodu, aby neupadla do metafy‑ zických pastí, jež se tím otvírají a druhá, která s předmětem počítá, a končí tak v rozvržení metafyzického realismu, jako je tomu u Peirce. Ve výsledku se tedy ukazuje, že v jistém smyslu a perspektivě (jak „pragmatické“, tak „poststruktu‑ ralistické“) je referent naprosto rozhodující. Současná, zejména pak „anglosaská“ debata29 hovoří o sporu mezi „foundationalismem“ a „antifoundationalis‑ mem“, čili mezi myšlením, které má nějaký absolutní fun‑ dament a tím, které jej nemá. Pro potřeby tohoto textu zde uvedeme pouze poměrně povrchní historické příklady; jde nám o naznačení tendence, o načrtnutí linie. Tímto funda‑ mentem může být např. postulování sebevědomého cogita (jako u Descarta), nebo nejvyšších rodů jsoucna (jako u Pla‑ tóna). Pokud použijeme dichotomie, pak v tradici v západ‑ ním myšlení, které se vyhýbá vše určujícímu základu, mů‑ žeme mluvit např. oproti Descartovi o Montaignovi a jeho pojetí individua vždy v určitém kontextu,30 oproti Plató‑ novi : o pochybování sofistů jako u Prótagory o absolutním 29 Viz níže. 30 Horyna, B., Filosofie skepse, Nakladatelství Olomouc, Olomouc 2009, s. 69.
96
MARTIN ŠVANTNER
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516707