Život poddaných v 18. století: osud, nebo volba?
připočítat k uvedenému počtu duší asi 20 %, v případě, že byla respektována instrukce o 12. roku věku jako věku, kdy se obvykle přistupuje ke zpovědi, je třeba připočítat až 32,5 %.3 Nabízí se možnost porovnat počty duší, deklarované duchovenským přiznáním, s počty osob, které pro rok 1713 (resp. 1714) udává poddanský seznam, a z rozdílu zjistit, jaké procento osob ve fasích chybí. Umožnilo by to rozhodnout, zda ve far‑ nosti Horní Police byly mezi „duše“ započítány osoby nejméně dvanáctileté anebo i mladší. Jakkoliv je tento postup lákavý, nedovoluje tuto otázku, jak dále uvidíme, jednoznačně rozřešit. Pro tento účel lze použít jen lokality plně patřící do kola‑ tury Horní Police (tedy nikoliv jen z části) a zároveň podchycené v poddanských seznamech: Horní Polici, Dolní Polici, Havraní a Novosedlo. Pro největší, a tedy z hlediska statistického nejreprezentativnější lokalitu, Horní Polici, však platí, že poddaných osob zachycených v seznamech je méně (409) než vykázaných duší (426). Může to být proto, že v místě žila řada osob, jež poddansky nepříslušela pod vrchnostenský úřad v Horní Polici, počínaje úřed‑ níky vrchnostenské kanceláře a konče personálem polických vrchnostenských podniků (pivovar, pila, mlýn). Jistou roli mohli hrát i jedinci osobně svobodní, kteří nebyli ve službách vrchnosti. Pokud by byl tento předpoklad správný, lze na tomto místě dokonce odhadnout početní sílu těchto osob neevidovaných pod‑ danskými seznamy: pokud zvýšíme sumu deklarovaných duší o počet osob od‑ povídající 28 % (střední hodnota mezi uvažovanými 20 % na jedné a 32,5 % na druhé straně), pospějeme k odhadu 546 lidí, jejž v rámci Horní Police spadali pod pastorační péči polického faráře (včetně dětí). Jestliže víme, že 409 osob z toho byly poddaní, zbývá přibližně 130–140 jedinců, kteří nebyly vedeni poddanskými seznamy, ale přijímali v polickém kostele. Snad se jedná právě o vrchnostenské úředníky, resp. zaměstnance a jejich rodinné příslušníky (asi kolem 20 rodin). Druhé, nikoliv nereálné vysvětlení je, že do výkazu duší pro Horní Polici byli zahrnuti i farníci z vísky Stoupno, která samostatně v přehledu polického faráře nefiguruje, přestože určitě musela do kolatury patřit. Této možnosti by nahrávala i skutečnost, že v dalších přípravných materiálech Tereziánského katastru a také v závěrečných elaborátech jsou údaje o obyvatelích Stoupna vždy zahrnuty do součtů pro Horní Polici. Pokud by tedy platilo toto druhé vysvětlení, skrývá se pod 426 vykázanými dušemi nejen část z 409 poddaných z Horní Police, ale rovněž část obyvatel Stoupna, kterých poddanský seznam k roku 1713 (1714) eviduje 157. 3 Otázka podílu dětí předzpovědního věku v populaci byla diskutována obzvláště v souvislosti se Soupisem podle víry z roku 1651. Soupis na řadě panství dětskou složku neeviduje, takže bylo nutné určit, jaké procento populace v těchto případech chybí. Na základě údajů z 11 panství z Loketska, kde byly za chyceny děti již od narození, navrhl R. Schreiber připočítat na děti přezpovědního věku (do 12 let) 28 % ve městě a 32,5 % na venkově. Jeho závěry potvrdil i E. Maur, který měl k dispozici Soupis podle víry z daleko reprezentativnějšího okruhu panství. Srov. Eduard Maur, Problémy demografické struktury Čech v polovině 17. století, Československý časopis historický 19, Praha 1971, s. 839–870, zejména 844–845. Přestože situace po třicetileté válce byla výjimečná a zakládala četná specifika demografické struktury, lze s jistou dávkou opatrnosti předpokládat, že i kolem roku 1713 se podíl dětí do 12 let pohyboval kolem 30–32,5 %.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516520