KAREN BOOTHOVÁ
stejně to udělal. To se mu nepodobalo, protože obvykle se veškerým komplikacím vyhýbal. A vzhledem k tomu, že v sázce byl stav Autumnina srdce, bylo všechno ještě závažnější. On věděl, že si dokáže zachovat odstup, ale co ona? Zavrtěla se v posteli, obrátila se na bok a přitáhla si přikrývku až k bradě. Vlasy měla rozcuchané a ve tváři slastný výraz, jak se znovu propadla do spánku. Byla tak sexy a krásná, že pro něj bylo těžké znovu po ní nesáhnout. Upřímně doufal, že všechno to, co mu minulou noc řekla, byla pravda. Že jí nevadí, když ohledně toho, co se děje, zůstanou věcní a nohama na zemi a že si prostě budou užívat. Nebyl o tom ale přesvědčený a věděl, že to ukáže jen čas.¨ Z vedlejší místnosti se ozval zvuk telefonu. Vyskočil a spěchal do kuchyně, kde ho předešlého večera nechal. Vzal ho, aniž se předtím podíval na volajícího. „Pane Hollowayi, dobré ráno. Omlouvám se, že volám tak brzy.“ Byl to jeho osobní asistent Ryan Valdez. „Ryane, co se děje?“ Byla sobota krátce po osmé hodině, takže jeho telefonát byl skutečně neobvyklý. „Přijel jsem dnes ráno do kanceláře, abych pohnul s prací a zjistil jsem, že kancelář paní Kellerové je prázdná.“ Grey ztuhl. Vivian Kellerová byla nejtalentovanější architektka v jeho týmu a klienti ji milovali. Vyjednávání o tom, aby obnovila smlouvu s jeho firmou, však nešlo moc dobře. Teď Grey věděl, že je po všem. „Páni. No dobře.“ Vivian byla v čele několika velkých projektů a už teď jim chyběli architekti poté, co jeden z nich odešel na dlouhodobou dovolenou kvůli péči o staršího příbuzného. „Vím, že to načasování je hrozné. Snažil jsem se zjistit od právního týmu, co se stalo během vyjednávání, ale nikdo mi nebral telefon. Nebere ho ani paní Kellerová.“ „Je sváteční víkend. Asi se tím teď nechce nikdo 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516361
SNAD TENTOKRÁT!
z nich zabývat.“ Grey se opřel o kuchyňský pult. „Ryane, ty by sis taky měl užívat víkend, a ne pracovat.“ Ryan se zasmál. „Pane Hollowayi, já se jen chovám pode vašeho příkladu. Než jste odjel, byl jste tu prakticky každý víkend.“ „Ale já jsem šéf. Nemám na vybranou.“ „Někdo by mohl říct, že právě proto na vybranou máte.“ Grey o tom takhle nepřemýšlel. Nebyl si jistý, jestli by se mohl někdy vzdát kontroly. „Asi budu muset sednout do letadla a přijet.“ „Je to na vás, pane Hollowayi, ale je jen otázka času, kdy se proslechne, že Vivian odešla. A s těmi všemi projekty, co nám hoří, by mohlo být v kanceláři opravdu pozdvižení, když tady v pondělí nebudete.“ Jestliže někdo znal atmosféru Greyovy firmy, byl to Ryan. A pokud on očekával pozdvižení… Povzdechl si. Nedokázal té smůle uvěřit, ale věděl, že se s tím musí popasovat. „Máš pravdu. Můžeš mi na dnešek najít nějaký let?“ „To určitě nebude problém. Myslím, že pátého července nejsou aerolinky moc vytížené.“ „A ještě navíc v sobotu.“ Koutkem oka Grey zahlédl Autumn, která stála ve dveřích. Měla na sobě jedno z jeho triček, vlasy pořád ještě rozcuchané a vypadala jako všechno, o čem by mohl muž snít. „Ryane, musím jít, ale bylo by skvělé, kdybys mi mohl poslat textovkou moji rezervaci.“ „Bez problému, pane Hollowayi.“ „Díky, Ryane. Jsi nejlepší.“ Grey zavěsil a přistoupil k Autumn. „Doufám, že jsem nemluvil moc hlasitě.“ Zašilhala na něj. „Ne, to je v pohodě. Jen potřebuju brýle.“ Grey si vzpomněl, že si je sundala, když se začali líbat v kuchyni. Obrátil se, vzal je z pultu a podal jí je. Nasadila si je a usmála se. „To je o hodně lepší. Teď vypadáš mnohem lépe.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516361
KAREN BOOTHOVÁ
Grey ji objal kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. „To mě těší.“ Jemně ji políbil a snažil se ignorovat své zklamání. Doufal, že by spolu mohli strávit víkend. „Slyšela jsem dobře, že jsi mluvil o nějakém letu?“ Povzdechl si a vzal ji za ruku. „Musím letět do New Yorku. Jen na pár dní.“ Pak jí pověděl všechno, co mu řekl Ryan a vysvětlil jí okolnosti. „Páni. To teda nezní moc dobře.“ „Je to docela katastrofa,“ potřásl Grey hlavou. „To je mi moc líto.“ „To mně je to líto. Myslel jsem, že spolu strávíme víkend.“ Autumn se usmála, ale Grey si byl dost jistý, že její úsměv je vynucený. I když dokázala být celá rozesmátá a slunečná, nebyla dobrá v předstírání. „To je v pořádku. Stejně mám dost práce okolo domu. Nebo se zeptám Molly, jestli jim s Mackem můžu dělat křena.“ Mack. Jeho bratr nebude rád. A Grey se netěšil na telefonát, v němž mu to bude oznamovat. „Je mi to vážně líto. Upřímně.“ Autumn udělala to, co ji viděl dělat mockrát. Prostě mávla rukou. „To je v pohodě. Teď ale potřebuju kávu.“ „Fajn. Jasně. Postavím na ni.“ Autumn obešla kuchyňský ostrov a sebrala si šaty a podprsenku z barové stoličky. „Ale!“ „Jo, já jsem v noci vstal, abych se napil, a všechno to bylo na podlaze, tak jsem to zvedl.“ Nasypal kávu do mlýnku a naplnil zásobník vodou. Autumn se posadila a pozorovala ho s bradou v dlaních. „Myslím, že bys měl začít snídat. S kávou ti to jde jako profesionálovi.“ Podíval se na ni a cítil se ještě hůř. „Možná bych se mohl naučit snídat. Samozřejmě s tvou pomocí.“ Přinesl jí šálek kávy, jak ho měla ráda. Zafoukala do horké tekutiny a usrkla. „Je dokonalá. Děkuju.“ 100 Ukázka elektronické knihy