CAITLIN CREWSOVÁ
nic nestalo. Nabrat síly, získat klid a připomenout si, kým je a hlavně, kým být chce. Ale nepohnul se. A když se Calista usmála, její rty se neuculovaly ani podrážděně nekřivily jako obvykle. Stoupla si na špičky, naklonila se blíž a konečně ho políbila. V tu chvíli v nich obou vzplál plamen.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516357
OSMÁ KAPITOLA Calista se cítila mizerně. Všechno ji bolelo, jako by ji někdo obrátil naruby a zase zpátky. Ale líbání s Orionem bylo příjemným překvapením. Díky tomu únava rychle odeznívala. Jako by jí ten polibek všechno vzal, zhoršil příznaky a pak, nějakým zázračným kouzlem, se to najednou zlepšilo. Chtěla víc. Políbila ho a Orion se nenechal dvakrát pobízet. Vyvolávalo to v ní pocit, jako by se ocitla v pohádce, v příbězích, které patřily někomu jinému. Bylo to příjemné a milé. Pocítila náznak tepla a touhy… Ale pak naklonil bradu… a pohltily je plameny. Líbal ji a líbal. A Calista úplně zapomněla na své cíle. Zapomněla na všechna troufalá slova, kterými ho zahrnula, když se seznámili, i na sliby, které si do budoucna předsevzala. Všechno se jí vypařilo z hlavy, protože chutnal úžasně. Na téhle situaci nebylo nic skutečného… jen on. Tohle. Tiše vyjekla, když narazila na tvrdou stěnu za sebou, ale pak se k ní zepředu přitisklo jeho pevné tělo, a to bylo zkrátka úžasné. Neměla ani tušení, že by v ní mohl hořet tak silný žár. Objala ho kolem krku a ztratila se v tanci jejich
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516357
CAITLIN CREWSOVÁ
jazyků a jeho chuti. Klidně by tak mohl uplynout celý život nebo dokonce dva. Možná doopravdy uplynuly. Ale horko se stupňovalo. Zaplavila ji touha a svírala ji pevněji a ještě pevněji, až se bála, aby nepraskla. A když ji Orion zvedl, aby mu ovinula nohy kolem pasu, nezmohla se na nic jiného než na souhlasné zasténání. Jeho polibky byly vášnivé, hluboké a dokonalé. Oddělovalo je však příliš mnoho překážek. Jako by jí četl myšlenky, najednou odtrhl ústa od jejích a odtáhl se. Přesto ji nepostavil na zem. Chvíli jen dýchala a přemýšlela, jestli její srdce opravdu může bít tak silně, aniž by to bolelo, a pak s ní Orion, jako by nevážila víc než hrst peří, zamířil do jejího apartmá. Něco na tom je, když vás v náručí drží muž. Zcela bez námahy. Cítila se díky tomu žensky a příjemně jako nikdy dřív. Bez váhání ji odnesl rovnou do ložnice a postavil ji k nohám velkolepé postele, která byla přiražená k protější stěně. Na druhé straně byl kamenný krb, ve kterém hořel oheň a zaléval elegantní místnost světlem a mihotavými stíny. V třepotajících se plamenech vypadal Orionův obličej jako vytesaný z mramoru, napjatý touhou a prosycený tak intenzivní vášní, až jeho světle hnědé oči ztmavly. A co bylo ještě lepší, rozechvíval ji hluboko uvnitř, takže cítila totéž co on. „Orione…,“ zašeptala, i když nevěděla, co mu chce říct. Nenapadala ji žádná slova, jimiž by popsala, jak po něm touží. „Chci tě,“ pronesl zastřeným hlasem. Zmocnil se jí zvláštní pocit, který nedokázala zcela pojmenovat. A když vzal její obličej do dlaní, pohladil ji prsty po tvářích, vnořil je do jejích vlasů a uvolnil sponky, uvědomila si, co to je. 100 Ukázka elektronické knihy