CLARE CONNELLYOVÁ
prozatím nikomu nesvěřil. Přesto je teď vyslovil nahlas. „Upřímně řečeno, když mi novinář poslal fotku Maxe, nejdřív mě napadlo, že otcem musí být Zach.“ Annabelle se na něj upřeně zadívala a usmála se. Uvědomil si, že to bylo poprvé od chvíle, kdy nastoupili do letadla. „Proč?“ „Je mu neuvěřitelně podobný.“ Dimitrios se snažil, aby to znělo lehkovážně, ale Annie zavrtěla hlavou. „Jste přece dvojčata,“ odpověděla. Dimitrios přikývl. „Tak proč tedy?“ „Řekněme, že všechny řeči o mně jsou vždycky přehnané.“ „Chceš tím říct, že neměníš ženy jako ponožky?“ popíchla ho, a i když zněl její hlas klidně, zadívala se na něj tak upřeně, že si uvědomil, že musí být opatrný, aby v ní nevyvolal falešné naděje. „Nejsem žádný svatoušek,“ řekl s pokrčením ramen. „Stýkám se se ženami. Ale jsem opatrný. Ty jsi jediná, kvůli které jsem nad sebou ztratil kontrolu.“ Zadívala se na Maxe. Možná, aby se ujistila, že ještě pořád spí. „Zach je… lehkovážnější,“ pokračoval Dimitrios. „Jsme dvojčata, ano, ale jsme každý úplně jiný. Kdyby jeden z nás měl nechtěně přivést nějakou ženu do jiného stavu, vsadil bych se, že to bude on.“ Annabelle dala hlavu ke straně a přemýšlela nad jeho slovy. Pak ale najednou její pozornost upoutalo něco za jeho zády. Pootevřela úžasem rty. Otočil se a uviděl svůj dům z její perspektivy. Auto zastavilo u obrovských vrat, která se okamžitě otevřela, a pak se rozjelo po dlouhé cestě, lemované starými stromy, jejichž koruny poskytovaly za horkých letních dní příjemný stín. „Tak tohle je tvůj domov,“ řekla tiše, spíš jen pro 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516355
SETKÁNÍ V SINGAPURU
sebe. Chtěl ji zbavit obav a dodat jí odvahu, a tak se k ní bezděčně naklonil a vtiskl jí polibek na rty. Měl to být jen letmý dotyk, ale jakmile se jejich ústa dotkla, zaplavila jeho nitro touha, které se nedokázal ubránit. Přitáhl si ji k sobě blíž a líbal ji tak dlouho, dokud nezvedla ruce, neobjala ho kolem krku a tiše nezasténala. Bože, tak rád ten zvuk slyšel. Uvědomil si, že Annabelle je úplně jiná než všechny ostatní ženy, které kdy poznal. A teď byla jeho manželkou. Paní Papandreovou. Když se dveře limuzíny otevřely, byl skoro zklamaný. Co ale čekal? Že se spolu budou milovat na zadním sedadle auta? Jejich syn spal jen kousek od nich. Kam se kčertu poděla jeho sebekontrola? „Proč jsi to udělal?“ vyhrkla a skoro se přitom zajíkla. „Abych tě rozptýlil,“ řekl. „Fungovalo to?“ Poposedla si a zadíval se nejdřív směrem k domu a pak zpátky na něj. „Asi tři vteřiny.“ „V tom případě možná budu muset být víc vynalézavý. Zkusím se polepšit,“ podotkl s úsměvem. Když se několikrát zhluboka nadechla, aby se uklidnila, zjistil, že ho těší, jak snadno ji dokáže vzrušit. Ale nebylo to rozhodně nic jednostranného. Když vystoupil z limuzíny za Annabellou, uvědomil si, jak moc ji chce. „Max je vyčerpaný,“ podotkla a z jejího hlasu už zase byla slyšet nervozita. „Ano. A byl tak nadšený z toho, že je v letadle, že skoro nespal.“ Všiml si toho. Maxova zvědavost byla doslova neukojitelná. Chtěl porozumět všemu, co se letadel týkalo – atmosférickému tlaku, motorům, palivu, kontrole leteckého provozu. Dimitrios mu trpělivě odpovídal na všechny jeho otázky. „Je moc inteligentní,“ řekl Dimitrios. „Ano. Ve škole dokonce navrhli, aby přeskočil 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516355
CLARE CONNELLYOVÁ
jeden ročník, ale rozhodla jsem se, že ho nechám tam, kde je.“ Dimitrios se narovnal a zadíval se na ni. „Proč?“ „Ty s mým rozhodnutím nesouhlasíš?“ „To jsem neřekl. Jsem jen zvědavý. Čekal bych, že většina lidí by byla nadšená, kdyby dostala takovou šanci.“ „Já ne. Vím, že je to chytré dítě. Až bude starší, čeká ho skvělá budoucnost. Ale musí se rozvíjet i sociálně, a přeskočit jeden nebo dva školní roky by pro něj bylo obtížné. Je šťastný – vlastně byl – se svými kamarády vrstevníky. Myslela jsem si, že uvidím za pár let, jak se mu povede, a pak třeba svoje rozhodnutí přehodnotím.“ Dimitrios se sklonil do auta, odepnul Maxovi bezpečností pás, zvedl ho ze sedadla a přehodil si ho přes rameno. „Odnesu Maxe do postele a pak tě provedu po domě.“ Úplně se jí z toho všeho točila hlava. Viděla jeho dům zvenku a předtím jeho střešní byt v Sydney, tak už věděla, že má čekat luxus. Tohle ale naprosto předčilo její očekávání. Bylo to neuvěřitelně vkusné skloubení moderní stavby se starožitným vybavením. Annabelle by ho nejradši zahrnula spoustou otázek, ale nakonec se místo toho spokojila s tím, že všechno obdivovala z dálky – sochy, vodotrysk, tapisérii, vázu… Stropy byly neuvěřitelně vysoké, podlahy mramorové. V ústraní stala celá armáda služebnictva, všichni v černých stejnokrojích, ženy s bílými zástěrami, a všichni se pohybovali neuvěřitelně potichu. Bylo horko – mnohem větší než v Sydney –, ale celý dům byl klimatizovaný. Rozhlédla se po místnosti, kam ji přivedl. Měla to být jejich ložnice, ale byla asi čtyřikrát větší než celý její byt. Její dominantou byla dřevěná vyřezávaná postel a pohovka, potažená 100 Ukázka elektronické knihy