DANI COLLINSOVÁ
„Dokonale pohromadě. Ale ty vypadáš unaveně. Odpoledne si odpočiň a já s rodiči přijdu později. Nech se opečovávat svým personálem.“ „Opravdu musíš jít?“ Přitiskla se k němu. Podíval se na ni a v jejích očích viděl výzvu. Bylo by snadné hodit všechno za hlavu, jít s Ivy do ložnice a vášnivě se pomilovat. Bylo by to hodně snadné a pravděpodobně i zdraví prospěšné. Ale napětí v něm narůstalo, musel se co nejdříve dát dohromady. Když si uvědomil, co všechno bude muset odpoledne zařídit… Budu si muset udělat čas a zajít během odpoledne ke svému lékaři. „Opravdu už musím jít.“ Vzal do dlaní její tvář. Chtěl, aby byl jeho polibek něžný, ale její ústa se pod dotykem jeho rtů rozevřela. Vnikl jazykem do jejích úst. Okamžitě měl erekci. Hráli si jazyky. Přál si, aby byli nazí a mohl být v ní, dokud by oba neexplodovali. Ne. Musím se ovládnout, poručil si. Chvěla se, oči měla přivřené, mělce dýchala. Pustil ji a o krok ustoupil. „Stalo se něco?“ zeptala se zmateně. Potichu zaklel, protože nevěděl, co jí má říct. Potřeboval čas, aby získal ztracenou rovnováhu. Že by jí vadilo, že jsem ji nehodil na postel a nezmocnil se jí? Chtěl to udělat. Stálo ho všechny síly, aby ji nevzal do náruče, ale také si byl vědom toho, že by se uvolnilo všechno emoční harampádí, které v sobě potlačoval. Jun Li si uvědomil, že je zklamaná kvůli něčemu, co jí nedokázal dát a nevěděl, jestli to někdy dokáže. Záleželo mu na ní a bude se o ni starat a bude ji chránit, jako se staral a jako chránil všechny své blízké. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516352
UNESENA DO ŠANGHAJE
Jenže ona toužila po velké romantické lásce, která hory přenáší. „Tak jo. Dělej, co musíš a já tady počkám jako hodná holčička. Už na to nemysli.“ Mávla rukou. „Trochu panikařím. Personál říkáš? Dům? Oceňuju všechno, co pro mě děláš, ale nevím, jak na to reagovat.“ Trošku se uvolnil. „Zvykneš si na to.“ Ještě chvíli otálel. Uvědomil si, že ji chce vzít do náruče a políbit ji, aby ji i sebe, ujistil, že je zase všechno dobré. Nechtěl odejít s pocitem, že mezi nimi není všechno v pořádku. „Chceš, abych řekl majordomovi, že budeš odpočívat?“ „Ano, děkuju,“ kývla. „Jun Li.“ Otočil se k ní. Zadržel dech, protože před ním stála nejrozkošnější bytost, jakou v životě spatřil. Vlasy měla rozpuštěné, bradu vzdorovitě zvednutou, ale usmívala se na něho. Mechově zelené šaty jí splývaly přes ňadra k hezky tvarovaným kolenům. Zlatá pleť jí jiskřila jako med na slunci. „Že neuhodneš, co ti dám jako svatební dar?“ „Děťátko?“ „Mixér na ovocné koktejly.“ Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, že to byl její svatební dar Kevinovi, a že on dal svému příteli dům. Během dne, kdykoliv si na její poznámku vzpomněl, usmál se. „Máte trochu vyšší tlak,“ řekla porodní asistentka ráno v den svatby. „Nic neobvyklého v takový velký den. Nevzbuzuje to ve mně větší obavy, ale budeme to sledovat.“ Poznamenala to do karty. Dny ubíhaly pod návalem porad, schůzek, rozhovorů a setkání s příbuznými obou rodin. Všichni 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516352
DANI COLLINSOVÁ
dávali najevo radost z jejich sňatku. Nejčastěji slyšela, že musí být určitě moc šťastná. Byla. Vůbec nebyl čas, aby se svým budoucím manželem byla chvíli o samotě. Ale pořád si vyměňovali textovky a volali si. Jednou jí poslal odkaz na nerez mixér a napsal: Že prý se v tom dají také dělat dětské pokrmy. I přes neskutečně vysokou cenu koupila mixér ze svého a poslala mu ho do bytu s poznámkou: Udělej si jáhlovou kaši. A napiš mi, jak to dopadlo. Dostala zprávu: Budu ho používat každý den. I když už znala jména většiny jeho bratranců a sestřenic, i když jí vyprávěl historky z dětství, měla pořád pocit, že si bere někoho, o kom toho moc nevěděla. Jakékoliv výhrady, kdyby se je odvážila nahlas vyslovit, by jí každý vyvrátil jako nepodstatné. Byl to Tsai Jun Li. Všichni ho obdivovali. Byl bohatý, hezký a miloval ji. Copak si Ivy neuvědomovala, že je předmětem závisti všech svobodných žen na světě? Měli toho hodně společného. Bylo na překážku, že do sebe nebyli zamilovaní? To časem přijde. Přijde? I kdyby si myslela, že to nepřijde ani časem, už nemohla nic dělat. Měla na sobě slavnostní čínský oděv cheongsam, rudé přiléhavé šaty z hedvábí s vysokým límcem a rozparkem. V ruce držela kytici vínově červených růží. Byla tak nervózní, že se okvětní plátky růží jemně chvěly. Čekala, až pro ni Jun Li přijde. Zaslechla, že se dole něco děje. Šla ke schodišti a viděla ho přicházet. Měl na sobě vyšívané rudé sako a černé kalhoty. Byl tak hezký, že se jí skoro podlomily nohy. Zvedl pohled a uviděl ji. Znehybněl, jako by mu vyrazila dech. Někteří příbuzní měli v úmyslu dodržet některé 100 Ukázka elektronické knihy