domu. Merton vyzval k tanci lady Mary Pierceovou. Ačkoli byla krásná, takovým tím chladným způsobem, netančila tak elegantně jako on a vypadali spolu podivně. Dotty se nezdála vhodná jako jeho potenciální manželka. Copak gentleman, který tak dobře tančil, by chtěl ženu s oběma nohama levýma? Okamžitě si vynadala, že je malicherná. Pokud by muž dámu miloval, nezáleželo by mu na jejím tanečním umění. Pak přišel na řadu venkovský tanec, a přestože se jeho partnerka pohybovala půvabně, k Mertonovi se podle Dotty prostě nehodila, a tak to pokračovalo až do konce večera. Když se přihlásil o svůj valčík, Dotty už byla v koncích. Žádná z dam pro něj nebyla vhodná. „Slečno Sternová.“ Jeho vřelý hlas jí pronikl až k srdci „Mylorde.“ Než ji vyvedl ven, lehce se dotkl rty její ruky v rukavičce. „Nebolí vás prsty?“ Tázavě naklonil hlavu. Ach bože, teď bude muset přiznat, že ho pozorovala. „Chci říct, že jsem viděla, jak vám jedna dáma šlápla na nohu.“ „Ach, ano.“ Roztáhl rty v mírném úsměvu. „Jsem v pořádku. Ale těší mě váš zájem. Myslím, že se vám stalo totéž a vaše střevíčky nejsou tak pevné jako moje boty.“ „Ano, ale už jsem si zvykla. Učila jsem tančit svého staršího bratra.“ Usmál se na ni a její nitro se nevysvětlitelně zachvělo. „To musela být výzva. Doufám, že jste měla pevné boty.“ „Ano, pro jistotu.“ Přitiskl ji k sobě při otočce a ona by nejraději zůstala opřená o jeho hruď. „Máte jenom jednoho bratra?“ „Ne, mám dva bratry a dvě sestry.“ Dotty se ušklíbla. „Když jsou všichni doma, je u nás docela rušná domácnost.“ Na chvíli se odmlčel. „Kdysi jsem si přál, aby v domě byly kromě mne ještě další děti.“ Hudba se zastavila a s ní i její srdce. „Vy jste jedináček?“ „Ano, můj otec zemřel, když jsem byl ještě malý.“ Položil si její 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516322
ruku na paži, ale když se na ni podíval, jeho oči měly bezútěšný výraz, který u něj ještě neviděla. „Stýská se vám po rodině?“ Přemýšlela, co má odpovědět, aby mu zlepšila náladu. „Neuvědomila jsem si to až do dnešního večera, kdy se mladší dívky přišly podívat na Charlotte, Louisu a na mě, než jsme vyrazily ven. Přála jsem si, aby tam s nimi byly i moje sestry. A taky maminka.“ „Možná by vaše matka mohla přijet do Londýna.“ „Zlomila si nohu. To je důvod, proč zůstávám s rodinou Charlotte. Myslím, že by mohla přijet, až se jí to zahojí, ale Stanwood House je už teď plný lidí, a tatínek zrušil pronájem domu, který jsme měli zamluvený.“ Konečně se znovu usmál. „Myslím, že to je nejspíš hodně slabé vyjádření. Nevím, kam by je Worthington a Grace dali.“ Když vzhlédla, jejich oči se setkaly. Domova ruka na jejím pase se napjala. Najednou už nechtěla hledat jinou dámu, která by si ho vzala, ale cítil to on stejně? A co si měla počít s jeho názory? Nemluvě o tom, co si o něm myslely její přítelkyně. Potlačila povzdech. Nebyla v Londýně ani měsíc a už se všechno zamotalo. Bylo by možné markýze převychovat, a pokud ano, jak by to udělala? „Naštěstí je většina obyvatel domu v učebně.“ „To je pravda.“ Dom se prudce nadechl, když si všiml vřelosti Theina pohledu. Když ji držel v náručí, přepadl ho příval touhy. Jestli s tím nepřestane, udělá něco hloupého a pravděpodobně ztropí scénu. Nikoli poprvé uvažoval o Worthingtonově radě. Měl by opustit Londýn a nechat Theu, aby pokračovala v hledání manžela. Pak by se zbavil působení jejího kouzla. Ale prozatím si vychutnával potěšení z jejích bujných křivek a vdechoval její lehkou citronovou vůni. Snažil se ignorovat tu část svého já, která ho nabádala, aby ji popadl a učinil ji navždy svou. Nemohl dovolit, aby touha převážila nad jeho povinností vůči rodině a osobám, které na něm byly závislé. Když tanec skončil a on ji doprovodil zpátky ke Grace, přísahal si, že 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516322
se od ní bude držet dál, ať to stojí, co to stojí. Jakmile to bylo společensky přijatelné, opustil ples. Jen kdyby mu na ní tolik nezáleželo. Druhý den brzy ráno vstal, odhodlán vrátit svůj život do správných kolejí, a vydal se do klubu na snídani. Usadil se pohodlně v jednom z velkých kožených křesel s otevřenými novinami a předstíral, že je čte, přestože neotočil ani stránku. Vtom mu někdo poklepal na rameno. Odložil noviny a vzhlédl. „Myslel jsem, že znám tvůj rozvrh na minutu přesně,“ řekl pevně Fotherby. „Ale poslední dobou jsem tě tu moc neviděl. S tou slečnou Sternovou to asi nemělo nic společného, že ne?“ Když Fotherby vyslovil její jméno, začala Domovi vřít krev v žilách. Poslední dobou byl Fotherby víc otrapa než přítel. Do toho, s kým se Dom stýká, mu nic nebylo, a navíc se mu nelíbilo, jak se ten muž chová k Thee, přestože si ji Dom nemohl vzít. Pečlivě složil novinový arch a ovládl se, aby neřekl něco ostrého. „Moje matka je v Londýně. Musím s ní strávit nějaký čas, když je tady.“ „Ano, samozřejmě, na to jsem zapomněl,“ odvětil Fotherby zkroušeně a na chvíli se odmlčel, přemýšlel o jedné ze svých mnoha stížností. „Ani na plese lady Aliesburyové jsem tě včera večer neviděl.“ Kam tím ten člověk k čertu míří? Dom se držel na uzdě, ale rychle ztrácel trpělivost. „Nechávám matku, aby si zvolila, čeho se chce zúčastnit. Vybírá si vždy jednu společenskou událost na každý večer.“ Fotherby si odfrkl. „To vysvětluje, proč jsi byl na Featheringtonově plese. Říkal jsem Alvanleymu, že to s tou mladou ženou nemá nic společného.“ Dom se zeptal chladným tónem, který měl zamezit další diskuzi: „Chceš mi snad něco říct, Fotherby?“ Fotherby zjevně považoval otázku za svolení pokračovat a přikývl. „Alvanley, Petersham a já jsme tvoji přátelé, Mertone, a nechce99
Ukázka elektronické knihy