u domu. Julča ji nemohla vidět, neboť žena byla schovaná za vrátky. „Kde je nemocnice?“ Ani neví, jak ji to napadlo. „To musíte do města, do Sušice. Je to odsud takových patnáct kilometrů. Autobus teď ale nejede, musela byste jet z vedlejší vsi.“ Víla tomu moc nerozumí. „A jak se tam dostanu odsud? Po pěšině?“ Žena se usmála. „I ne, to musíte jít po hlavní cestě, po silnici. Vy tam chcete jít pěšky?“ „No, musím tam přinést občanku Pepíka.“ „Pepík je v nemocnici?“ Žena zvážněla. „Jo. Dneska ho tam odvezli.“ „A copak se mu stalo? Snad ne nějaký úraz?“ „Spadnul na něj strom.“ „To je tedy smůla… Vy jste tu s ním? Proč se ptám – on tu totiž bývá sám, ale jestli je teď v nemocnici kvůli nehodě, tak to měl veliké štěstí, že vás tu měl.“ „Nevíte, kde má občanku?“ Konečně se zeptala. Na to druhé – kartičku pojištěnce – si prozatím nevzpomněla.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516290