rád pozoruji lidi. Víte, při mém povolání je to i nutnost. A co se týká vás…“ pokračoval tajemně a bylo vidět, že si svých pět minut slávy náležitě užívá, „člověk, který delší dobu žije v Londýně, na některé podněty reaguje okamžitě. Například zmínka o čtvrti v Soho se u vás setkala jen s nepatrným nicneříkajícím pozdvihnutím obočí. Jiný na vašem místě by hned s pohoršením poukázal na množství sexshopů, kin, ilegálních barů, nevěstinců a prostitutek, které se v této části nacházejí. Pro většinu místních je tato čtvrť jako časovaná bomba. Ale, jak už jsem naznačil, časy se mění. I když… co si budeme povídat, v místě, kde je taková eskalace nejrůznějších etnik je jistě lepší moc v noci nevystrkovat nos. Víte, že i tam se nachází Čínská čtvrť? Ano, nejenom v New Yorku, ale i u nás v Londýně. Věděl jste to?“ Muž se nejprve usmál, pokýval hlavou jako průvodce, který oslňuje turisty svými znalostmi, aby vzápětí jeho tvář opět potemněla. „Určitě se v duchu ptáte, proč jsem se ocitl tady, když ono místo tak vychvaluji? Víte, všeho moc škodí a já už nejsem nejmladší. Na stará kolena chci mít trochu klidu. Rozumíte?“ Přednáška skončila, barman se znovu zasnil a já čekal na konečné resumé. A dočkal se. „Odhaduji vás na realitního makléře, nebo na zaměstnance banky,“ ozvalo se. Místo souhlasného kývání jsem ukázal na zeď s fotografiemi. Musel jsem se hodně přemáhat, abych utlumil svůj enormní zájem. „Která z nich je ta vaše dcera… to bejby, o které jste tak nadšeně hovořil. Ta uprostřed?“ Číšník se na 101 chvíli zarazil, asi čekal další pochvalu za uhádnutí profese. Pak jen mávl rukou. „Ale ne, ne, to není moje dcera, to… to už je přes rok stará minulost.“ „Promiňte, nechtěl jsem být osobní, domníval jsem se, že jste hrdý otec,“ řekl jsem a upřeně se díval na štíhlou, usmě-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516265